P.S. Zajímavostí je, že na PS3 verzi (spolu)pracovalo Massive Bear Studios.

U závodní hry jako je Gran Turismo 5 se stovkami licencovaných aut se asi nepočítá s tím, že bude mít kdovíjaký model poškození. Často se totiž stává (např. v sérii NFS), že automobilky tvůrcům hry zakáží poškození do hry implementovat z důvodu nevěrohodného zpracování, které údajně znehodnocuje pověst reálných modelů. O to větší je překvapení, že v Gran Turismo 5 viditelné poškození přítomno bude. Navíc vypadá velmi, ale velmi působivě. Ve většině závodních her se poškození vyznačuje odpadávajícími kusy plechu a odlétávajícími součástkami, přičemž často zůstane jen kostra auta na čtyřech kolech totálně oholená (FlatOut, Burnout). Možná, že je to efektní, ale rozhodně ne realistické. Chybí větší smysl pro detail.

Při reálných nehodách v drtivé většině auto zůstává v celku, mění se pouze jeho tvar, přičemž se plechy kroutí do různých tvarů. Právě to ve hrách chybí z důvodu velké náročnosti na animaci pokroucení plechu s využitím kvalitního fyzikálního enginu. Samozřejmě, že záleží na faktorech jako rychlost, úhel nárazu, místo nárazu, objekt nárazu atd., ale zde mám na mysli především situace, kdy s autem najedete do svodidel nebo se otřete o jiné auto. V závodech jsou právě tohle nejčastější kontaktní situace. Z obrázků, které se podařilo ukořistit z obchodu Best Buy, kde zřejmě byla k vyzkoušení poslední ukázková verze GT 5 je patrné, že Polyphony Digital si dali sakra záležet na tom, aby kroucení a mačkání plechů vypadalo co možná nejreálněji. Když s tím souhlasili i samotné automobilky, pak to musí být dokonalé.

[Zobrazit s PicLens]

John Teti má koule. Po pouhých osmi článcích dostal na EG.net důvěru k napsání recenze na Mafii 2, jejíž první díl se podařilo tomuto webu úspěšně zašlapat do země již před lety. Jeho recenze Mafie 2 se stala bezesporu jednou z nejkontroverznějších v historii této stránky. Člověk si pak říká, jestli jsou tihle profíci zaměstnáni ve správném oboru a jestli by spíš neměli psát pro nějaké bulvární plátky.

Od samého začátku recenze je v ní cítit odpor ke všemu, co jen trochu vybočuje z GTA řady. Dočkáte se zde tvrzení, že většina postav v Mafii 2 jsou odporní kreténi, že Vito Scalleta je nezajímavá nula s robotickým úsměvem, že povinné mise v Mafii 2 patří do skupiny „zavrhnutých misí z GTA“, že pěstní souboje jsou ve stylu Double Dragon For Idiots, že na přestřelky má Mafia 2 vlastní patent nemotornosti, že interiéry jsou tuctové a stejnotvárné, že nepřátelé jsou campeři, že autosafe v Mafii 2 je sadistický, že tým z 2K Czech píšící text do hry systematicky opovrhuje angličtinou, že dialogy postrádají jakoukoliv důstojnost, že hra vypadá dobře pouze v televizní reklamě, že celá Mafie 2 je vizí mafie čtrnáctiletých dětí a tak bych mohl pokračovat dále. Ta recenze je NON-STOP kritika bez jakékoliv snahy napsat něco víc. Autor chtěl asi ukázat, že umí dávat nízká hodnocení i áčkové hře. Docela se divím, že po takto ostrém textu hra aspoň těch 4/10 dostala, protože v recenzi nenajdete ANI JEDNU pozitivní reakci. Samozřejmě, že spoustě čtenářům se tato recenze nelíbila a své názory na kvalitu recenze potažmo celý Eurogamer.net napsali pod článek do komentářů. Vybírám jen pár z nich, obrázek si udělejte sami. Ponechávám je v originále, bez překladu.

Moribundman, 24/08/10 @ 13:26
So every other reviewer yet featured on Metacritic has rated it upwards of 6/10. The Eurogamer own staff average thus far is 8/10 (10/10, 9/10, 4/10) and yet the 4/10 is correct…I’m a big EG fan, and everyone is entitled to their opinion, but a shocking percentage of you lot seem vehement that EG UK is spot on and everyone else who’s played this is utterly clueless… That’s your opinion. Amazed how many of you seem to have supposedly „been looking forward to this“ and decided not to buy purely because of what John Teti thinks.

Haloboy!, 24/08/10 @ 13:55
Dear EG, After your review came to light over morning coffee I hovered momentarily over the cancel button for my Mafia II DD version. Then after looking at your constantly reminding MAFIA II advertisements I replayed the demo just one more time and that was it, my pre-order remained safe. I couldn’t help but enjoy myself, the self guilt I felt was absolutely untold. But the cars, the cars are so great! I’m so sorry if you feel disappointed in my decision and promise intently to not buy Kane & Lynch 2.
Yours regretfully
Haloboy!

Paul_cz, 24/08/10 @ 09:14
Ok, let’s see…Mafia 1 – 4/10 (me = 10/10), Risen – 4/10 (me=9/10), Kane and Lynch 2 – 4/10 (me=7/10), Dragon Age – 6/10 (me=8.5/10), Mafia 2 – 4/10 (will find out in a week or so after I get from vacation). GTA4 – 10/10. Yep, either EG reviewers live on different planet, or I do. Anyway, EG reviews are good for a laugh, that is for sure. If I want to be informed, I read some impressions from friends anyway. Basically the only reviews that I have a shred of trust on this site are those written by guys from RPS. All the other ones have a value of used toilet paper to me.

PotajiTo, 24/08/10 @ 13:37
I stopped reading at „Even after four hours of play, I told myself, „Once I get past these boring tutorial stages, the actual game is going to be great.“ As I slogged through a mission to canvass Empire Bay’s local gas stations and sell off extra fuel stamps“. 4 hours? That is the second mission and it happens within the first hour and a half of the game. The only problem that I have with the game (360 version) are the crappy fps’s. Sure it isn’t a 9/10, but it isn’t less than a 7.

Mafioso_2010, 24/08/10 @ 15:18
10/10 in Spain, 10/10 in France. Do you only care about the views and make money while knowing that the future this will turn against them? Is EuroGamer a corrupt group that only seeks to create controversy? The history continues in Mafia III: EuroGamer revenge.

Truthseeker, 24/08/10 @ 16:20

I wonder… was the reviewer bribed by 2K’s rival company to write a review like this or did he just play a different game than every other reviewer out there?

Byzanite, 24/08/10 @ 16:51

I dont get it. Was Mafia II even advertised as being a sandbox game? If people are upset that they cant run around doing other things; where did this expectation come from? Im still buying Mafia II and no doubt I will enjoy it for what it is.

Pod článkem se také objevilo velké množství souhlasných komentářů vyjadřujících podporu takto nízkému hodnocení (asi z principu), ale faktem zůstává, že tato recenze nemůže být brána vážně, protože je to 100% kritika bez špetky věrohodnosti. Nejhorší na tom je, že recenze je vyloženě špatná po informační stránce a nelze se podle ní orientovat. Je to výplod neuvěřitelné nenávisti a nikdy jsem nic podobného nečetl. Recenze musela projít pod rukama šéfredaktora a ten ji musel schválit. Mám z toho tedy dojem, že Eurogamer.net je z nějakého důvodu vysazený proti Mafii a že možná hodnocení prvního dílu tímto chtěl tak trochu ospravedlnit, což je dost hloupé a neprofesionální řešení.

Po dlouhém a obtížném vývoji, který nemálo fanoušků hry prakticky odradil od této série, se pátý díl Gran Turisma blíží svému datu vydání. Majitelé PS3 by se této simulace měli dočkat ještě v listopadu tohoto roku. Prozatím kromě celé řady videí a obrázků byly zveřejněny také informace o herních módech. + NOVÁ VIDEA.

GT Life

Kariéra už se stala u závodních her jakýmsi koloritem a stejně tak tomu je i u série Gran Turismo. Všechno důležité se točí kolem tohoto módu – závody, získávání licencí či nakupování aut.

Kariéra je dále rozdělena do dvou módů:

A-Spec: Toto je nekompromisní mód pro všechny, kteří si chtějí vyzkoušet, jaké to je být profesionálním závodníkem. Zde získáváte zkušenosti, přijímáte výzvy a závodíte podobně tak, jako profesionálové v reálu.

B-Spec: Podobně jako u čtvrtého dílu se v tomto módu ujmete role šéfa závodního týmu a budete dávat rady závodníkům s umělou inteligencí. Namísto vlastního závodění budete učit ostatní, jak mají závodit a to jak po technické stránce, tak i taktické.

Garage

Nevím, zda-li je toto vhodné nazývat módem, ale bude to jedna ze součástí závodění stejně tak jako v předchozích dílech hry. V garáži najdete všechna vyhraná a zakoupená auta s možností jejich poštelování dle vašeho závodnického stylu. Garáž bude asi dost dost velká, protože více jak tisícovka aut se musí někam vejít .

Course Maker

Toto je traťový editor, kde si můžete navrhnout vlastní okruh a sdílet ho s celým světem. Díky tomuto editoru vzniknou některé opravdu nádherné tratě, které se mohou dostat do podvědomí stovek tisíců hráčů po celém světě a o prakticky nekonečnou zábavu je tímto postaráno.

Gran Turismo 5 vychází v Evropě 3. listopadu exkluzivně pro PS3.

Oficiální tisková zpráva. Praha 26. srpna, 2010 – Nezávislé vývojářské studio Bohemia Interactive rozšířilo vojenskou misi v Takistánu a s potěšením oznamuje zahájení prodeje hry Arma 2: British Armed Forces. Arma 2: BAF je stažitelným rozšířením nedávno vydaného vojenského simulátoru Arma 2: Operace Arrowhead. Hráči se mohou těšit na novou kampaň, nové mise a na zcela novou frakci, která rozšíří již tak obsáhlou nabídku modelů, map a herních možností titulů série Arma 2.

Hráči se vžijí do role britských výsadkářů, kteří se musí postavit nepřátelům nerespektujícím obvyklé způsoby vedení války. Je to sotva dva měsíce co byl v Takistánu během Operace Arrowhead svržen totalitní vojenský režim, ale namísto vytouženého míru musí koaliční síly NATO čelit rozsáhlým partyzánským útokům. Proto se jeden z mobilních týmů britských výsadkářů zapojuje do rozsáhlé protipovstalecké operace, která rozhodne o dalším osudu Takistánu; do operace “Crimson Lance”.

Arma 2: BAF umožní hráčům se vrátit do krásné takistánské krajiny a blíž poznat tuto středoasijskou zemi. Navíc se díky nové mapě vydají i na karzegistánskou stranu hranice, do oblasti Shapur e-Dalanper. Shapur je malá ale strategicky významná oblast těsně u hranic s Takistánem, která zahrnuje několik hustě zastavěných obytných oblastí a průmyslových komplexů. Arma 2: BAF nabídne dosud nevídanou volnost pohybu a rozhodování, stovky unikátních modelů a neuvěřitelně realistické mapy. Není divu, že si série Arma 2 titulů vysloužila označení nejrealističtějšího vojenského simulátoru současnosti. Válka na vašem monitoru ještě nikdy nebyla tak realistická.

V rámci britských ozbrojených sil si hráč vyzkouší uniformy s multiterénní kamufláží a DPM uniformy upravené pro pouštní oblasti. K dispozici bude mít klasickou útočnou puškou L85A2; kulomety L86A2 LSW, K110A1 a legendární GPMG; a odstřelovací pušky L115A1LLR a AS50. Bude se moci projet v nejnovějších Warriorech nebo v Jackalech 2 MWMIK a proletí se v útočném vrtulníku Apache AH1 nebo ve víceúčelovém AH11 Wildcat. A když bude potřebovat někoho – nebo něco – někam dopravit, bude mít k dispozici Merlina HC3 a Chinooka HC2.

Arma 2: British Armed Forces přináší:

• Nové zbraně a vozidla
• Moderní britské uniformy s multiterénní, pouštní a lesní kamufláží
• Osobní zbraně: útočné pušky L85A2 a L86A2, kulomet L110A1, odstřelovací pušky LRR a AW50, protitankovou střelo NLAW
• Nová vozidla: terénní obrněné vozidlo Jackal 2 MWMIK, modernizovaný FV510 Warrior
• Nové vrtulníky: víceúčelový AH11 Wildcat, transportní HC3 Merlin, pouštní a lesní maskování vozidel
• Novou kampaň pro jednoho hráče
• Hráč bude velet mobilnímu pozorovacímu týmu britských výsadkářů, který povede do boje proti takistánským povstalcům.
• Krátkou kampaň zaměřenou na asymetricky vedenou válku s partyzány a na protipovstalecké operace.
• Hru pro více hráčů
• Kooperativní scénáře využívající britské vojáky, vozidla a vybavení.
• Vylepšení herního engine
• Posílení role postavy inžernýra
• Možnost účinně ovládat a řídít dělostřelectvo a minometné jednotky.

Arma 2: British Armed Forces je již v prodeji! Více se o ní dozvíte na stránkách www.arma2.com, kde najdete i podrobnosti o ostatních titulech série Arma 2 (Arma 2: Operace Arrowhead a Arma 2: Kombinované Operace).

Arma 2: British Armed Forces vychází 26. srpna 2010, exkluzivně pro PC za 7.99 liber / 8.99 Euro / 9.99 dolarů.

Hned na začátek vám prozradím jednu tvrdou pravdu: tahle hra je tak špatná, jak jen hra v této době může být. Má ošklivou grafiku, mizerný příběh, jednotvárnou hratelnost a celá působí jako kdyby chtěla soutěžit o nejhorší českou hru všech dob. Až mám z toho pocit, že místo Půl kila mletýho se měla jmenovat Půl kila vymletýho. Někdo si totiž dal setsakramentsky záležet na tom, aby udělal mimořádně béčkovou hru, která to nakonec zachraňuje svým svérázným humorem.

Celou recenzi doprovází úryvky z herního manuálu, který je asi tím nejlepším, co jsem měl tu čest kdy pročítat. Nejenže skutečně plní svojí funkci Polní příručky, ke které je přiložena hyperrealistická vojenská simulace na počutač, ale také dokáže pobavit svým svérázným humorem. Pokud máte rádi černo černý britský humor, pak s klidem mohu prohlásit, že tento černo černý český humor si zamilujete. Za tímto manuálem údajně stojí Tlamiczka (nebo chcete-li dle manuálu zvl. agent Nikola Bornová) a já jí za to tleskám.

Z manuálu: Snake City je místo, kam byste určitě nechtěli na dovolenou. Je plné debilních vidláků, co nedokážou rozložit a složit M12 pod 2 minuty 30 vteřin, čímž jsou pro mě co? Mrtví!

Na oficiální stránce Centauri Production se o hře píše následující: Propracovaný příběh plný zvratů v němž jde o napravení nespravedlnosti, lásku, a dokonce i záchranu celého města. V reálu je příběh jednoduchý jako zpočítání 1+1 na kalkulačce a ke zvratům dochází jen díky zvrácenému humoru tvůrců, kteří vás posílají plnit jeden úkol hned několikrát, protože postavy ve hře trpí různými vadami paměti, demencí či se vyjadřují velmi nesrozumitelně. Pokud to ve fázi, kdy si poprvé řeknete CTKJ? (Co to kurv* je?) nezabalíte, pak vydržíte snad dohrát celou hru s tím, že CTKJ? řeknete ještě nejméně desetkrát.

Z manuálu: Po spuštění simulace ze Snake City se vám na monitorovacím zařízení zobrazí spousta malých barevných udělátek. Udělátka se strefují elektronickým MAUSEREM. Máničky tomu říkají myš nebo dokonce mouse, ale my na tyhle kravinky nejsme zvědaví.

Milovníkům Horkého léta anebo Žhavého léta 3 a ½ zvláštnost této hry nebude cizí, protože s hlavní postavou Johnnyho Majera nebo-li MJ (čti Emžej) se setkali již dříve a ví, o čem mluvím. Zde se budete snažit o záchranu své milé a vedle toho samozřejmě také o záchranu města Snake City, které se díky zelené mlze profesora Hoffmana Vangeleho změnilo na zombíky ovládané území. V tom vám budou pomáhat přeživší lidé, kterých není moc, ale svojí demencí vydají za celé město. Dokonce i hlavní hrdina (vy) má problém udržet nervy na uzdě, když se baví s některým človíčkem. Rozhovory typu: „Ukaž jazyk.“ „Proč?“ „Abych věděl, že nejsi zombík.“ „Ale zombíci mají také jazyk.“ „Ukaž jazyk.“ „Co!?!“, jsou na denním pořádku a docela často jsem uvažoval nad tím, jestli tvůrce dialogů byl při jejich psaní příčetný, nebo zda-li má opravdu přirozenou schopnost lidi naštvat a zároveň rozesmát.

Z manuálu: Půl kila mletýho poběží i na starších strojích, klidně i na nějakém vyřazeném dovozu z Číny.

Dále se na oficiální stránce o hře píše toto: Souboje s rozmanitě navrženými bossy, ale i zástupy nemrtvých protivníků. To druhé sedí jako poklička na hrnec a zástupy nemrtvých nemají konce. Za jejich zabití získáváte prašule, které můžete utratit v automatech na munici a zdraví. Co se bossů týče, ti nejsou vůbec rozmanitý z jednoho prostého důvodu – ve hře je pouze jeden a tím je profesor Vangele na samotném konci hry. Než se tam dostanete, uplyne zhruba 5 hodin mučivě stereotypního plnění úkolů, kdy dobrou půlku hry strávíte ježděním ve špatně ovladatelném autě napříč pustou pouští. Přesuny z místa na místo jsou doslova ubíjející a ve hře nemají žádný praktický význam. Je sice pravda, že sem tam jsou okořeněné o nějakou honičku či závod na čas, ale i tak je jízda autem děsně otravná. Navíc v případě, že svého Červeného sršána někde potlučete a vydáte se bez jeho opravení na závod, můžete zapomenout na zdárný dojezd. Problém je v tom, že napůl rozbité auto jede zhruba rychlostí rychlíku ČD z Č. Budějovic do Brna, což je nějakých 55 km/h. Po cestě sice můžete sbírat opravárenské klíče, ale než se k nim dostanete, tak na startu ztratíte tolik, že to stejně nestihnete. Díky autosavům hned na startu závodu máte po ptákách a musíte tak sáhnout po ještě starší uložené pozici, opravit auto, většinou zdlouhavě přejet půlku mapy zpátky na start a znovu rozjet závod. Šílené.

Z manuálu: Udělátka na monitoru – Odborníci tomu říkají jůzr intrfejs, ale my si tu nebudeme hrát na žádné vědátory. Pro nás to jsou udělátka. Pozorně si následující fotografii a text prohlédněte, protože druhou šanci už nedostanete. Tahle příručka musí být ihned po přečtení zničena, nejlépe pomocí napalmu.

Jedinou motivací tak zůstávají úsměvné dialogy, kdy se člověk chtě nechtě musí smát. Celý příběh je vyprávěn retrospektivně z úst generála Fernandéze, který ukazuje obrázky a video na tiskovce novinářům. Sám působí dost zmateně, často říká zcestné informace, které neodpovídají dění na promítačce za jeho zády a díky tomu jsou tyto pasáže hry tím veselejším, co hra nabízí. V tomto ohledu mohu s klidem prohlásit, že reklamní věta na stránkách hry „scény „za oponou“, doplňují příběh a vnáší do hry svébytný humor“ je skutečně pravdivá. Konečně alespoň něco.

Při pohled na zbraňový arzenál nevím, jestli mám brečet anebo se tvářit, že je dostačující. Základní zbraní je baseballová pálka, kterou při správném nápřahu a úhlu švihu doslova odpálíte zombíka se slovy homerun, za který získáte ještě pár kaček navíc. Chvíli je to zábavné, ale pak už to celkem nudí. Postupně se Emžejovi do ruky dostane ještě stříbrný šestiraňák (pistole), brokovnice The King, kterou nabíjí švihem zápěstí jako Terminátor, kuše na veverky (se zoomem) a dynamit. Tento mega ultra ničiví arzenál využijete proti těmto mega ultra hnusným a do morku kostí prožraným zombíkům. Základním fujtajblem je zombík Dělnas, který vás na životě ohrožuje jen když je ve výrazné přesile. Pak zde máme trvanlivějšího pana Řezníka házícího své pracovní náčiní na dálku. Páchnoucí Smraďoch je dalším typem zombie, která toho vydrží zdaleka nejvíce. Předposledním nemrtvým je Mafián se samopalem v ruce a jeho zmenšený bratříček. Třešničkou na dortu je Povolávač, který jak jinak než oživuje již zabité zombíky. Na toho si dávejte majzla a berte jej jako prioritní cíl.

Z manuálu: Pozor, pokud s vámi bude chtít interagovat komunista, okamžitě jeho polohu nahlašte do rádia a zmizte – na místě provedeme kobercové bombardování. Ty mrchy jsou odolnější než zombie.

Jakmile se vypořádáte s několika stovkami zombíků, projezdíte několik nádrží benzínu (bez tankování) napříč pustinou, poklábosíte asi s desítkou zemědělců, budižkničemů, vydláků a jiných sedláků, splníte pár na konec úplně zbytečných úkolů, tak se dostanete na závěr k souboji s bossem. Jeho vyřízení je otázkou pár minut. Jako třešnička na zkaženém dortu je úplně poslední závod s časem, kdy jsem myslel, že tvůrcům hry pošlu nějakého trojského koníka mailem. Zde se opět objevuje potíž s rozbitým autem, které jestliže necháte před soubojem s bossem na nějakém nevhodném místě, budete překvapeni, jak je poškozené. Zombíci totiž na něj útočí a jelikož při souboji s bossem nemáte čas se o auto starat, objevíte se následně hned na startu závodu a musíte se modlit, aby auto zůstalo nepoškozené. Poslední závod vyžaduje výkonný motor nejen kvůli skokům, ale také kvůli překážkám, které se na cestě objevují. Musím říct, že v této konečné fázi hry mi zešedivěl nejeden vlas.

Z manuálu: Navštivte Snake City! Ochutnávka sýrů – můžete se zúčastnit ochutnávky stoletých sýrů od dědy Syrečka, heslo tohoto ročníku je „Vypij první!“

Resumé

Půl kila mletýho je tak nějak strašně špatně udělanou hrou, která trpí množstvím bugů (především grafických), které jsem ani nezmiňoval, protože to není hlavní problém hry. Hlavními problémy jsou celkově slabé tempo, malá propracovanost, jednotvárné úkoly, stereotypní hratelnost, nudné souboje, nuda, nuda a zase nuda. Jediným světlým bodem je již několikrát zmiňovaný humor, který ale nedokáže oslovit každého, protože postrádá chytré pointy. Humor je to skutečně zvláštní. Balancuje na hranici černého humoru a nelogických nesmyslů, kterým se člověk musí smát už kvůli tomu jak jsou absurdní. Z toho důvodu si také nejsem jistý, pro koho je vlastně hra určená. Osobně bych se ji nebál dát svému dítěti, protože rozlišení, co je ve hře zlo a co dobro, je naprosto jasné. Brutalitou hra také neoplývá tak explicitně jako třeba série GTA nebo jiné third-person akce. Tahle hra je zabalená do dětského hávu, je jednoduchá na pochopení ovládacích mechanismů, ale humorem je pro dětský mozeček příliš nelogická, nepochopitelná a vyvedená ad absurdum. Proto nevím, jakému publiku touto hrou autoři slouží. Pro dospěláka je to zase příliš laciná hra zaostávající o mílové kroky pozadu za svými velkými konkurenty. Půl kila mletýho tak pro mě osobně nepasuje do žádné stupnice a nevím kam ji zařadit. Možná přesně tohoto výsledku chtěli autoři dosáhnout a pokud ano, pak se jim to povedlo. Otázkou tak zůstává, kdo to bude (a dobrovolně chce) hrát?

[Zobrazit s PicLens]

12►

Pokud máte grafickou kartu od Nvidie, pak jste určitě při hraní demoverze Mafie 2 zkoušeli hrát se zapnutým PhysX, čili vylepšenými fyzikálními efekty. Tyto efekty se osvědčily např. ve skvělém Mirror’s Edge, Cryostasis nebo Batman: Arkham Asylum. Jsou to všechno drobné detaily, nad kterými mnozí jen ohrnou nos, ale právě tyto detaily dělají z hraní zase o kousíček lepší zážitek. A pokud máte dostatečně našlápnutý stroj, není důvod hrát bez PhysX. Ovšem na slabších konfiguracích je rozdíl ve výkonu až 20%, což ukázal i tento benchmark, který si ostatně můžete všichni v demoverzi vyzkoušet. Pro ostatní jsem připravil srovnávací video a obrázky, které ale ukazují ještě něco jiného.

Na notebooku Asus G51Jx s procesorem i Q720 taktovaném na 1,6 GHz (max. 2,8 GHz), 6 GB RAM 1333 MHz DDR3 a GeForce 360M GTS s 1GB VRAM GDDR5 byl průměrný počet snímků za sekundu bez PhysX 22,9 a s PhysX na medium 18,7. Ovšem veliký rozdíl je v dosaženém maximu počtu snímků za sekundu, kdy s PhysX se údaj vyšplhal na 47,6 fps a bez to bylo již úctyhodných 76,9. Znamená to tedy, že v některých scénách si Mafii 2 bez PhysX užijete skutečně výrazně plynuleji, přičemž rozdíl ve vizuální hostině není zase až takový. Spíše je dost rozporuplný a obávám se, že Mafii 2 implementace PhysX tak úplně nesluší. Hlavním rozdílem jsou výraznější úlomky zdí od kulek, které navíc zůstávají ležet na zemi, nebo trosky po výbuchu vozidel. Větších rozdílů jsem si nevšiml.

Test ale také ukázal zvláštní odlišnosti v pozici postav či předmětů. Na přiložených obrázcích je možné vidět scénu, kdy jedna z postav je usmrcena a leží pod koly auta (bez PhysX), zatímco s PhysX zůstala naživu a vesele střílí kolem sebe. V další scéně, kde obyvatelé města utíkají pryč je vidět, že muž běží jako první se zapnutým PhysX, zatímco v druhé scéně je předběhnut jednou z žen. Asi mu to s PhysX lépe běhá

Úplně na konci je pak na zemi vidět stín ptáka (bez PhysX), který letí kolem, zatímco ve verzi s PhysX tam není. Nakolik v tom má prsty samotné PhysX a nakolik je to dílo náhody nedokážu posoudit, ale je dost dobře možné, že tento benchmark stejně jako celá hra obsahuje tolik proměnných, že po vizuální stránce nikdy nebudou takové scény vypadat vždy totožně, i kdybyste se chovali na milimetr stejně.

Na závěr za sebe mohu říct, že PhysX v případě Mafie 2 nepředvádí kdovíjaké zázraky a třeba reakce postav na výbuchy či zásahy kulkou mi přijdou naprosto stejné u obou verzí, což je určitě škoda. Tvůrci to prezentovali trochu více velkolepěji, než tomu ve skutečnosti je, ale to nemění nic na tom, že Mafie 2 u mě zůstává nejočekávanější hrou roku.

Ke stažení (35 MB, rozlišení 640×720, formát .avi, kodek H.264) je možné stáhnout ze dvou mirrorů:

Download Uloz.to

Download MediaFire

[Zobrazit s PicLens]

Na začátku se rovnou přiznám, že jsem demo Mafie 2 ještě nehrál, protože mobilní internet je příliš drahý na to, abych mohl stahovat stovky MB dat. Až se ale vrátím do ČR ke svému pevnému netu, hned se na demo vrhnu. O to více mě zajímá, jaký dojem na vás hra po této ochutnávce udělala. Kauza ohledně zrušení sběratelských edic, které někde vyjdou a jinde je neuvidíme (zrovna my máme pech) dost rozhořčila nejednoho fandu tohoto dlouho očekávaného pokračování. Důležitá je ale kvalita samotné hry, kterou snad podivné čachrování vydavatelského molocha 2K s jednotlivými verzemi hry nijak nepoškodí. Jak se vám tedy demo Mafie 2 líbí?

Note: There is a poll embedded within this post, please visit the site to participate in this post's poll.

Chybí vám v anketě odpověď? Máte jiný názor na hru? Napiště jej do komentáře pod článek.

Akčních her není nikdy dost a obzvláště těch third-person. Ty na rozdíl od stříleček z pohledu první osoby nabízí větší prostor pro vizualizaci vlastní postavy, což v kombinaci s různými prvky krytí a pestřejší paletou animací dělá z těchto her velmi svěží zážitek. Kane a Lynch 2 navíc do hry přidává množství speciálních efektů a filtrů tak, že filmovější hru byste hledali jen těžko. K tomu si přidejte unikátní multiplayerové módy a máme kandidáta na akční hit roku.

Demoverze nabízí krátkou pasáž z příběhové části hry a jednu mapu z multiplayerového módu Fragile Alliance, což by se dalo přeložit jako “křehké spojenectví“ a to sedí náramně. O tom ale až později. Na první pohled mě zaujalo parádní zpracování, kdy je možné v úvodní scéně v restauraci efektně rozstřílet dřevěné ohrádky kolem jednotlivých stolů. Interaktivní prostředí tedy máme. Za povšimnutí také stojí neustálé žbreptání obou dvou hrdinů, kteří si mají co říct i v těch nejvypjatějších chvílích. O nadávky mezi sebou či ostrá slova směrem k policistům není nouze.

Animace postav jsou krásně přirozené, čehož si lze všimnout třeba v momentě “odpočinku“, kdy si Kane poté co vystřílí několik mozků z hlav nebohých příslušníků šanghajské policie zapálí cigaretku. Pohoda, tabáček, když ze zdi teče mozeček. No nic. Prostě animace a cut-scény v enginu jsou pěkně filmové. Ještě filmovější je ovšem samotná kamera z poza vaší postavy, když se vydáte trochu zasprintovat. Kamera se třese ze strany na stranu až trochu ztrácíte přehled o svém okolí, což je v nejlepším pořádku, protože Usain Bolt při sprintu po 100m dráze také nedokáže vnímat, jestli pět z deseti diváků pije kolu, líže zmrzlinu nebo drží v ruce kalašnikov.

Menší výtku bych měl ke krycímu systému, který mi příliš nesedí a zdá se mi trochu humpolácký a málo propracovaný ve srovnání s jinými hrami. Zde bych uvítal větší možnosti míření a vykukování z poza rohů. Také mám trochu problém se zaměřováním, které je dosti nepřesné a na větší vzdálenost je střelba loterií rovnající se vypálení šťastných deseti kulek. Při delším míření by se hodilo, kdyby se zaměřovací křížek tzv. usadil a zúžil svůj rozptyl. Na blízko je to v pohodě, ale třeba už na střední vzdálenost je zásah do hlavy otázkou více než jednoho výstřelu. Možná tím autoři chtějí hráče přinutit k akčnějšímu stylu hraní, nebo mají slabost pro velké množství vystřílené munice. Úchyláci.

Když už jsem se v úvodu zmínil o vulgárních výrazech a nadávkách, které ve hře padají téměř v kadenci ta ta ta ta ta, nesmím opomenout tzv. kostičkovaný efekt cenzury, která vám nedovolí omrknout rozstřelené lebky vašich obětí. Na jednu stranu to působí až dokumentárním dojmem, na druhou stranu řada krvežíznivých hráčů to asi příliš neocení. Osobně mi to zas až tolik nevadí, ale v plné hře se v několika scénách mají objevit nahé dívčiny a tam už mi to trošku vadit bude. Dobře ale vím, že kvůli nahotinkám či vyvřelým vnitřnostem tyhle hry přeci nehrajeme, že jo!

Singleplayer podle dema vypadá na skvělou zábavu s dospělým příběhem s nálepkou M jako magoři. Ještě zajímavěji ale působí multiplayer, který svými módy dělá tak trochu reklamu zločincům a zlodějům. V demu si můžete vyzkoušet Fragile Alliance, kde se parta hnusných zlodějských šmejdů vydá na lup. Můžete hádat dvakrát za koho hrajete, ale stejně to uhodnete na poprvé. Jste zlí. Dokonce tak zlí, že můžete postřílet své týmové kolegy a obrat je o peníze. Nesmíte ale zapomenout na útěk, který je zajištěn přistavěnou dodávkou. Jakmile vám kolegové s dodávkou ujedou, musíte chvíli počkat, než se objeví další. Mezitím si to můžete vyřídit s těmi, co vás zradili střelbou do zad, pokud ovšem už neujeli v autě před vámi. Když zemřete, dostáváte druhou šanci díky respawnu do policejních řad a protože všichni dobře víme, že i mezi policajty se najdou lumpové jak Brno nebo jak Praha, abych nikoho neurazil, můžete si přijít na pěkně tučnou odměnu.

Hraje se vždy na tři kola, přičemž ještě získáváte různé prémie za zabití a dělíte se o podíl s kolegy, kterým se podařilo také zdrhnout z místa činu s vámi v autě. V tomto módu jsou vašimi nepřáteli jen boti, ale jen do té doby, než je některý z vašich kolegů sejmut a poslán na druhou stranu barikády. Mezi další módy patří Undercover Cop, kdy se jeden ze členů bandy tváří mega drsně, ale jinak je to hodný polda jako Axel Foley v přestrojení a snaží se sabotovat krádež peněz. Nakonec zde máme Cops & Robbers, kdy si to rozdají pěkně na férovku dva týmy živých hráčů. Mulťák má být navíc doplněn o žebříček a levelování postavy s možností nákupu nové výbavy za ukradené prašule.´

Suma sumárům čmuchám u dvojky Kane & Lynch velkou zábavu pro velké kluky a holky. V Evropě má tahle řezničina vyjít již 20. srpna 2010 a já si jí rozhodně nenechám ujít, protože jsem zas*anej úchylák.

Na homepage jisté Fanny Vergne, která pracuje jako designérka 3D prostředí, se objevilo video a pár obrázků z parádně vypadající akce Gorilla Nation, která měla vyjít pro PS3. Původně se hovořilo o tom, že tato hra vzniká pod dozorem Ubisoft Montreal, ale následně došlo k dementování těchto informací. Nakolik je to pravda zůstává záhadou, ale jisté je, že tato hra na první pohled působí velmi dobrým dojmem.

Video nepochází přímo ze hry, ale jde o tzv. target render, což je ukázka toho, jak by hra měla vypadat a působit v herním enginu. O příběhu se ví jen velmi málo. V roce 2032 se svět ocitl ve válce lidí se stroji a my jsme se měli podívat do Londýna. Podle ukázky mělo jít o third-person akci ve vysokém tempu s důrazem na využívání speciálních vychytávek, zbraní a pohybů k odrovnání robotických nepřátel. Bohužel Gorilla Nation nejspíš nikdy světlo světa nespatří. Jedno positivum to ale má. Díky tomuto videu jsme získali představu, jak pěkně by hry v blízké době mohly vypadat.

Vzpomínky na šílený a explozivní Rollcage se vracejí při pohledu na nové dílo od Black Rock Studios, kteří mají na svědomí např. povedené čtyřkolky Pure. Zde se ovšem vracíme pevně na zem k pořádným kárám, které sice o licenci svých reálných bratříčků slyšeli jenom vzdáleně, ale to jim neubírá na atraktivitě. Ba naopak. Tyhle káry jsou zatraceně sexy a nejlépe vypadají v ohnivém žáru explodujících budov.

Při prvním pohledu na Split/Second: Velocity (dále jen SSV) se člověk neubrání slovům: „Na tomhle snad dělal Michael Bay.“ Pokud nevíte o kom je řeč, pak vězte, že tento filmový režisér spáchal takové akční hity jako Skála, Mizerové 1,2 či Transformers. Ačkoliv je jasné, že Bay s touto hrou nemá nic společného, tvůrci evidentně čerpali z jeho destruktivního umění. Přestože podstatou SSV zůstává závodění, tak k dosažení nejlepšího umístění jsou do hry zabudovány tzv. power plays. To jsou jednoduše řečeno na dálku odpalované pasti roztroušené všude možně po trati.

Ty se skládají ze základních vybuchujících automobilů kolem trati, přes shazování sudů s benzínem až po ty největší kulervoucí exploze objektů, které dokáží změnit trať. Nejlepší na tom je, že všechny trosky zůstávají na svých místech po celou dobu závodu a musíte si tak dávat v každém kole pozor, aby jste do nich nevlétli. Odpalování powerplay vyžaduje cit a hlavně perfektní načasování. Není vhodné mačkat tlačítko hned, jak se vám zásobník částečně zaplní hned po prvním driftu. Právě driftování je jednou z možností, jak zásobník pro powerplay naplnit. Když si počkáte delší dobu a zásobník naplníte po okraj, dostanete šanci v některé části trati udělat takový menší armageddon a další kolo už se závodí zase v jiných podmínkách.

Ať už odpálíte vyhlídkovou věž, mrakodrap, tanker, vysílač, komín nebo třeba most, vždycky vás to zahřeje u srdce. Taková podívaná se jen tak nevidí. Navíc je vše zpracováno velice zdařile a budovy se hroutí tak jak byste to čekali v reálu. Přestože jsou zde efekty výbuchů tak trochu předimenzované, je radost na ně pohledět. A co teprve když se vám pár zatáček před cílem podaří z posledního místo dostat na první? To v žádné jiné závodní hře nezažijete. Klasické závodění ovšem není v SSV zdaleka jediným povyražením a tak tvůrci do hry zařadili několik dalších módů, které přidávají na hratelnosti.

Základem hry je sezóna, která je rozdělena do 12 epizod. V každé epizodě najdete šest závodů z nichž jeden je bonusový a pro jeho odemčení je potřeba odrovnat určitý počet soupeřů v ostatních závodech. Postup hrou je podmíněn získáváním kreditů a zde je mi přístup autorů velice sympatický. Zatímco u drtivé většiny závodních her je vždy potřeba dojet na prvním až třetím místě, zde vám k postupu do závěrečného elitního závodu každé epizody postačí i horší pozice. Samozřejmě vše závisí na tom, jak jste uspěli již v předchozích epizodách a tak je logické, že dojíždět stále na třetím a horším místě vás jednou v postupu hrou zastaví a vy tak stejně budete muset některý ze závodů vyhrát. Navíc získáváním kreditů se vám odemykají nová auta s rozdílnými vlastnostmi co se rychlosti, akcelerace, ovládání a odolnosti týče. Zde chci upozornit na to, že ne vždy poslední odemčené auto je tou nejlepší variantou a kolikrát sáhnete po starším modelu jen kvůli tomu, že jeho vysoká odolnost v kombinaci s malou rychlostí je vhodnější pro určitý typ závodu.

Volba závoďáku je klíčová především v ostatních módech hry. Klasicky zde narazíte na Elimination, což je v praxi knock-out mód, kdy poslední vypadává ze hry. Zde je ovšem okořeněn o časový limit, který se neustále zmenšuje. Jakmile je časomíra na nule a vy máte zrovna v tu chvíli pech, končíte. Dalším a pro mě velice frustrujícím módem je Air Strike, kdy sbíráte body za to, že se dokážete uhýbat raketám vystřeleným z helikoptéry. Problém u tohoto módu vidím v tom, že tratě jsou na některých místech tak úzké, že se raketám nejde vyhnout. Když si k tomu přidáte pouhé tři životy na závod, není o časté opakování této varianty závodu nouze. Nejlepší volbou v tomto případě je právě nejsilnější auto a pomalý styl jízdy. Na čas se zde nehraje. Naopak čas vás tlačí v módu Detonator, kdy tratí musíte prosvištět jako namydlený blesk a přitom se vyhýbat pastím, které se samovolně spouštějí. Na první pokus to ve slušném čase nedáte nikdy, ale jakmile se naučíte kritická místa nazpaměť, není to tak těžké. Zde ale platí, že nezvládnutí dokonalého projetí tratí vás automaticky vyřadí z bojů o první místo, protože časový limit je zde nekompromisní.

Opravdu originální a velice zábavný typ závodu je Survival, který snad autoři částečně okoukali z Terminátora 2. Vzpomínáte na známou scénu honičky mladého Connora na motorce se zlým Terminátorem v kamionu? Pak zde se také ocitnete v betonovém korytu akorát s tím rozdílem, že před vámi jedoucí kamión na vás háže vybuchující sudy. Zároveň však vypouští sudy, které vás zrychlují. Odpočítává se čas a vašim úkolem je předjet co nejvíce těchto kamionů. Po celou dobu s vámi jedou ještě další auta, ale ty se během chvilky mění v kusy šrotu a často není snadné se v tom zorientovat. Ale je to pekelná zábava, hlavně ve dvou.

SSV je jednou z mála závodních her, u kterých se pobaví více hráčů. Ať už je to online multiplayer nebo splitscreen (díky za něj), tak třeba není ani od věci hrát jednotlivé sezóny stylem hot seat, kdy se v hraní střídáte se svým kamarádem. Nebo to můžete dělat tak jako já s bráchou, kdy jeden závodí a druhý odpaluje powerplays. Zážitek jako za starých časů. Někdy ale úplně postačí celou tu destrukci jen sledovat. Vypadá to náramně dobře. Vozy jsou detailní, okolí je pestré a díky tomu, že je prakticky vše zničitelné, působí objekty velmi hmatatelným dojmem a ne jako nějaké halabala kulisy z papíru. Drobnou zajímavostí, kterou si na první pohled asi nevšimnete je obdoba achievementů, které se po splnění lepí přímo na vaše auto a při online hraní hned každý ví, s jak zkušeným hráčem má tu čest. Je to jen detail, ale rozhodně stojí za zmínku a v budoucnu by se tato fíčura mohla zavést také do jiných her.

Resumé

Pokud máte rádi akční filmy a vyhledáváte závodní hry typu Burnout nebo FlatOut, pak je Split/Second: Velocity jasnou volbou a tahle jízda by vás rozhodně neměla minout. Zpracování a celková prezentace je bez chybičky a slangově řečeno, tahle hra je zkrátka blink blink a mega cool dohromady. Pro mě osobně závodní hra roku a přestože si rád čas od času zahraji spíše reálnější kousky v podobě Race Driver GRID nebo nějaký díl Colin McRay Rally, tohle jsem si nemohl nechat ujít už jen z lásky k akčním filmům.

split_second_01

◄ Zpět

Další ►

Obrázek 1 z 27

FakeEverest tuto hru zakoupil v herním obchodě GameLeader.cz

Tak jsme se konečně dočkali. S půlročním zpožděním konečně známe datum spuštění alfa verze Natural Selection 2 (NS2) – sci-fi FPS s prvky real-time strategie. O této zajímavě vypadající hře z dílny nezávislého studia Unknown Worlds jste se mohli dočít v preview a nebo shlédnout přímo ingame záběry z engine testu. Pokud vás  prostředí NS2 upoutalo, směle pokračujte ve čtení.

Nedočkavými fanoušky, kteří jsou v tomto případě i v roli „investorů/akcionářů“,  dlouho očekávané datum startu hratelné alfa fáze bylo stanoveno na pondělí  26. července. V tento den zároveň končí možnost pořídit si NS2 Special Edition ($39,95), která vám umožňuje zúčastnit se přicházející alfa fáze a zajišťuje vám speciální „all black marine armor“ kdykoliv se připojíte do hry. Cena NS2 Standard Edition ($19,95) se naopak zvýší. Pokud váháte nad koupí NS2, teď je ta pravá příležitost!

A co vlastně od hratelné alfa fáze můžeme čekat? Jistě to nebude dokonalé, vyvážené, perfektně hratelné dílko bez bugů a různých dalších chyb – jde pořád jen o první alfa verzi. Tvůrci to vědí a nesnaží se to před fanoušky skrývat nebo jim něco nalhávat. O neustálé zlepšování a posun hry vpřed se nemusíme bát – tým Uknown Worlds má za sebou přes 20 vývojových verzí původního Natural Selection (ještě jako modifikace Half-Life). V plánu jsou pravidelné patche 1-4x do měsíce, jejichž pohodlné aplikování zajišťuje již plně funkční distribuce NS2 přes Steam. Postupně se budou přidávat nové mapy, zbraně, schopnosti pro „commandera“ (jeden z RTS prvků v NS2), odlaďovat se bude hratelnost a vyvážení jednolivých stran. To vše za pomoci herní komunity, která se tvorby NS2 aktivně účastní.

Sám jsem byl svědkem vzniku/úpravy RTS prvku v diskuzi pod článkem na blogu Uknown Worlds, kde se pravidelně objevují zprávy o postupu tvorby NS2. Autoři aktivně vystupují v diskuzích a dobré nápady, ze stran hráčské komunity, pravidelně zapojují do procesu tvorby a pozměňují tak hru k obrazu platících fandů. Aktuálně tvůrci vyzývají fanoušky k tvorbě návrhů na populární achievementy. Ptáte se, jaké RTS prvky bude hra obsahovat? Odpověď vám může dát tento obsáhlý článek, který dopodrobna rozebírá různé typy poškození v NS2.

Hratelná alfa přinese mapu „ns2_tram“ a další menší testovací mapy. O tom jak vypadá takový komplexní průběh tvorby mapy „ns2_tram“ si můžete přečíst v tomto příspěvku. Po této mapě se můžete prohánět v kůži mariňáka, který bude vybaven pistolí, automatickou puškou (k vidění v engine testu), granátometem, skládací futuristickou sekyrkou a také účinnou brokovnicí (video).V budoucnu bude vybavení mariňáků doplněno například i o slušivý Jetpack.

Exotičtější možnost hraní nabízejí jednotlivé druhy mimozemské rasa Kharaa, které budou v alfě prozatím zastoupeny jen Skulkem, Gorgem, Lerkem a jejich základními zbraněmi a schopnostmi – jednou z nich je v případě Gorge jakési vyvrhnutí podivné živoucí struktury s názvem Hydra, která plní funkci strážní věže (sentry gun). V případě blížícího se nebezpečí začne vydávat zvuk a střílet kolem sebe otrávené ostny ze svého „květu“.

Pod posledním článkem k NS2 zde na Fakeeverestu se objevil komentář uživatele KeksCipher, který prý svého času hrával původní NS často. Byl tak ochotný a letmo nám popsal průběh gameplaye, ačkoliv na papíře to prý nevypadá tak dobře, jako ve skutečnosti. Rozhodně doporučuji k přečtení. Mě samotnému to přineslo nový pohled na hru a jsem zase o kousek víc zvědavější co NS2 přinese.

NS2 mě dovedlo k zajímavému zjištění. Poslední dobou už mě nebaví koupit si hru jen tak. Každý týden se objeví nová várka slev a promo akcí, vše za výhodné ceny a člověk má někdy co dělat aby si nekoupil hru, kterou vlastně ani nechce – v duchu „nekup to, když je to tak levný“. Naproti tomu investice podporující tvorbu nezávislých vývojářů, jako je NS2 nebo Interstellar Marines (v případě NS2 je finanční částka  srovnatelná s cenami některých herních kousků po slevě) mi přinesla nový zážitek – zaujaté očekávání. Pravidelně sledujete postupující vývoj hry, hltáte každý střípek informace na Twitteru nebo ve fóru, třesete se na pravidelné články na blogu. Jste naštvaní, když si autoři dají týden dovolenou a vy nemáte pravidelnou dávku novinek. Doslova vidíte, jak se hra tvoří pod vaším dohledem a za vaše peníze. Tvůrci jsou mnohem vstřícnější a otevřenější vůči hráčskému publiku – naslouchají radám a připomínkám, snaží se obhájit si svůj postup. Nezávislí vývojáři potřebují hráčskou komunitu a ta zase potřebuje nezávislé vývojáře pro tvorbu her, podle svých představ. I když nejde o ten pravý zážitek přímo ze hry, pro mě osobně tvoří hodnotný přídavek, který rád okusím.

Steam skupina Natural Selection 2 (CZ/SK) – aktuality, diskuze, společné hraní…

zdroj: http://www.unknownworlds.com/ns2/

Po 6,5 hodinách hraní bety nového Medal of Honor slyšte můj verdikt. Nové dílko od EA srovnávané s Bad Company 2 či Modern Warfare 2 je sice v jistých situacích těmto dvěma hrám velmi podobné, ale celkový dojem spíše ukazuje na trochu jiný zážitek z hraní. Otázkou zůstává, koho vlastně dokáže zaujmout multiplayer, který se sice dobře hraje, ale zdaleka nenabízí tolik, co konkurence.

Na nový díl MoH jsem se těšil a stále těším. Multiplayerová beta ukázala pouze jednu stránku hry a to k důvěryhodnějším závěrům zkrátka nestačí. Můžu začít střílet od boku velkohubá prohlášení o až přílišné podobnosti s největšími konkurenty v tomto žánru výše jmenovanými, ale to by bylo DMSN (čti dle mého skromného názoru) příliš ukvapené a nezodpovědné. Dvě mapy, respektive dva herní módy, jsou ve hře zastoupeny městským prostředím Kábulu a hornatými pustinami Helmanského údolí. Zatímco v první mapě dochází k obyčejnému vraždění mezi americkými jednotkami a afghánskými povstalci (teroristy chcete-li), tak ve druhém a pro mě osobně výrazně atraktivnějším prostředí je tento souboj okořeněn o postupné obsazování klíčových bodů mapy. Úkoly jsou zde jasné. Překonat zátarasy, obsadit pevnost či bunkry a na závěr zničit hlavní sídlo. Nic nového.

Volba mezi třemi typy jednotek je pro mě osobně zklamáním. Čekal bych více jednotek a hlavně větší důraz na jejich spolupráci. V praxi je úplně jedno, jestli hrajete za Snipera (mimochodem na začátku bez sniperky), obyčejného Riflemana či Special Ops. Arzenál se od sebe příliš neliší. Používání granátometu je velmi podobné bazuce a také výsledný efekt je téměř shodný. Taktizování v tomto případě nenajde uplatnění, což je škoda. Volba postavy se tak pro mě scvrkla na dilema šuma-fuk s vědomím, že svému týmu pomůžu nejlépe tak, že zabiju co nejvíce nepřátel. Kdo znáte Team Fortress 2, budete zklamání dvojnásob. Tím se také dostávám k jednoduché otázce, na kterou je až hanba odpovědět. Kde je medik? To je ten pán, který mě přijde vyléčit, když jsem zraněný. V MoH možná přijde i kouzelník, ale medika se nedočkáte ani kdyby jste uměli čarovat. Samozřejmě je potřeba nějakým způsobem MoH od své konkurence odlišit, ale proč tímto minimalistickým řešením? Nechápu.

Získávání zkušeností, medailí, stuh a nové výbavy je již takovým evergreenem mainstreamových akcí a nemám proti tomu vůbec nic. Je to jedna z věcí, která právě tyto akce udržuje při životě a která motivuje hráče do dalšího hraní. V MoH je získání těchto odměn za zásluhy doprovázeno adrenalinovým zaduněním a obdržením speciálního útoku. To je většinou nějaký airstrike, který namíříte na nepřítele přes dalekohled. Tímto způsobem se velmi snadno eliminují kempující nepřátelé, kteří mají v oblibě místo opekání vuřtů dělání děr do hlav nicnetušících neznabohů. Zároveň ale dodávám, že kempování je v MoH otázkou pouze pár vteřin, protože spatřit takto schovaného hráče je zde opravdu snadné ať už díky muzzle fire efektu (je možné eliminovat tlumičem), traicingu střel nebo směrovému ukazateli při zásahu.

MoH charakterizuje jedna věc – rychlost. Dle vlastních zkušeností mohu říct, že jakmile spatříte nepřítele (prakticky na jakoukoliv vzdálenost) a on současně spatří vás, pak je otázka života a smrti zodpovězena během 1-2 vteřiny. Velmi často dochází k oboustranným zabitím. Střelba je navíc na můj vkus až příliš přesná, klidná a rychlá. Trochu více skillu by v tomto případě neuškodilo. Často jsem byl na konci hry mezi prvními třemi hráči v žebříčku dosažených bodů a to se za žádného ostro/rychlo-střelce nepovažuji, ba naopak. Body sbíráte jednak za plnění úkolů a samozřejmě za kosení nepřátel. Headshoty jsou s bonusem atd. Ovšem další bonusové bodování je divné a chtělo by doladit. Např. extra body za asistované zabití jsem získával jen výjimečně, ačkoliv s jistotou mohu říci, že postřelení nepřítele, který byl v zápětí dodělán mým kolegou jsem úspěšně praktikoval velmi často. Body nikde. V tomto ohledu by se na MoH mělo výrazněji zapracovat.

Hlavním lákadlem je pro mě prostředí hry. Afghánistán má zkrátka něco do sebe a válka je tam jako doma. Solidní zpracování terénu a jeho okolí kazí jeden drobný detail. Respektive on by to byl drobný detail, kdyby nebylo Bad Company 2. Slibované zničitelné prostředí v multiplayeru, který běží na Frostbite enginu, je ta tam. Nebo spíše je tam (BC2), ale tady není. Pravda, je možné zničit některé okatě architektonicky slabší zdi, ale to je jak plivnutí do rybníka. Zapomeňte na rozstřílení celé budovy na cimprcampr a připravte se pouze na malé campr vybraných míst. Ze zdí sice odlétávájí trosky všemožných tvarů a velikostí, ale po usednutí prachu a špíny se na vás pár centimetrů tlustá zídka směje dál, zatímco se vám v ruce klepe do ruda žhavá bazuka. Pro mě osobně je toto jedním z úplně největších zklamání a proto musím na závěr vyřknout tento dojem. Pokud máte Bad Company 2, nemáte důvod hrát multiplayer MoH. Jestli se v plné verzi něco nezmění, pak multiplayerová část hry sice své fanoušky určitě najde, ale ti nebudou z řad Bad Companistů.

P.S. Na single se ale stále těším.

[Zobrazit s PicLens]

12►

The Misadventures of P.B. Winterbottom…aneb Nepříhody pana Zimozadka jsou velmi zajímavou záležitostí s velmi krkolomným názvem. Zpočátku jsem měl problém si ho zapamatovat, ale po dohrání si ho vybavím i kdyby mě o půlnoci vuvuzelou budili. A proč jsem z této logické hry s vizáží němého filmu tak nadšen? To se za moment dozvíte.

Byl rok 2008 a v nominacích IGF na nejlepší studentskou hru se objevila právě The Misadventures of P. B. Winterbottom. V té době to byl spíše souhrn různých herních mechanik, pohrávajících si s vytvářením klonů vaší postavy. Tým The Odd Gentlemen, který za projektem stál, dostal hned nabídky od spousty herních vydavatelů. A spousta jich byla odmítnuta. Jediní, kdo nabídli vývojářům volné ruce při vývoji, byli 2K Play (vydávající málo známé casual hříčky). Slovo dalo slovo, vydavatel peníze a rady do začátku a ze studentů se stali vývojáři.

Po dvou letech tu máme hotovou hru na PC a XBLA. Za ty dva roky doznala opravdu velkých změn: je uhlazená, velmi stylová a voní po koláči (o něm za chvíli). Herní mechaniky dozrály a celé to získalo takový profesionální dojem, zároveň se podařilo zachovat hravost a nadšení nezávislé scény. A nyní už k samotné hře.

Jak lstivý Winterbottom k cestování časem přišel

Hlavní postava, mazaný lump P. B. Winterbottom, trpí nezvladatelnou chutí na koláče všeho druhu. Žádné pekařství před ním není bezpečné – po jeho tajné návštěvě vždy zbudou jen prázdné regály. Jeho cílem je najít a zkonzumovat všechny koláče až do posledního. Jedné noci však narazí na jeden koláč speciální, který se sníst jen tak nenechá. Winterbottom ho dlouho pronásleduje, až narazí na jakýsi portál. Cestou zapálí pekárnu, zničí vodojem a kdoví co ještě. On se ale nezastaví před ničím, a tak skočí do portálu za koláčem. Tím získá schopnost nahrávat své pohyby a vytvářet tak kopie své vlastní osoby.

První věc, která se mi vybavila po začátku hry, byl Braid. Od hlavního menu po hrátky s prostorem a časem, nemohl jsem na něj zapomenout. Tím nechci autory obvinit z nějakého sprostého plagiátorství, zkrátka jsem měl ze hry podobný pocit, a to velmi kladný. Takže pokud jste si Braid užili tak jako já, je velká šance, že vám starý darebák Winterbottom přijde k chuti.

Jak jsem už srovnáním s Braidem nastínil, The Misadventures of P. B. Winterbottom je dvourozměrná plošinovka s časoprostorovými problémy. Pokud nevíte, co to plošinovka je, nebo vám skákání s panáčkem nejde, pak se s touto hrou budete spíš trápit. Plachtění na paraplíčku už je vyšší dívčí a nemuselo by vám to jít. Pokud se nevyznáte v čase ani prostoru, pak se s touto hrou budete taky trápit. Sesynchronizovat svá alternativní já vyžaduje trochu přemýšlení a důvtipu. Ale nebojte, hra vám to všechno vysvětlí.

A tak šel on se sebou samými sníst všechny koláče na světě

Každá úroveň je hádankou sama o sobě. S mlsným Winterbottomem a jeho klony máte za úkol posbírat všechny koláče na obrazovce. Na začátku jen běháte a plachtíte na paraplíčku, to aby vás hra hned nezahltila. Následuje vytváření dvojníků, kteří dokola vykonávají činnosti, které jste jim nahráli. Můžete je nechat jen tak běhat nebo spouštět páky, odpálit je vaším deštníkem nebo se nechat odpálit od nich, skočit jim na klobouk abyste dosáhli výš a tak dále. Na všechny fígle si však musíte přijít sami. Technicky je to zvládnuté na jedničku, a tak nahraní parťáci pracují přesně tak, jak byste čekali. První úrovně bez partnerů jsou na oplátku dobře naskriptované, následuje několik dalších světů, ve kterých už se budete zabývat nahráváním správných akcí. Přibývají časové limity, dvojníci, kterých se nesmíte dotknout, koláče, které můžou sbírat jen vaše kopie, atd. Ke konci dojde například na synchronizovanou akci šestnácti dvojníků, a vidět něco takového v pohybu je vážně koncert. A nebojte, není to tak složité jak to zní.

Obtížnost příjemně roste, mechaniky se obměňují a když se vám podaří se někde zaseknout, můžete se vrhnout na bonusové levely na čas a maximální počet vašich dvojníků. Kdo to s těmi rekordy myslí vážně, určitě ocení detailní tabulky nejrychlejších koláčožroutů. Já osobně jsem si bonusové levely nechal až na konec, při hraní jsem na ně neměl náladu. Ze začátku byly takové neuchopitelné a já měl plnou hlavu hlavní linky.

Design jednotlivých úrovní se mi líbil, někdy máte možnost zapojit kreativní myšlení a vyřešit si level po svém, i když to třeba nebude nejlepší. Některé úrovně jsou však založené na jednom fíglu a moc prostoru pro jiný postup nedostanete. Časem se zvyšují nároky na přesné ovládání postavy a načasování jednotlivých pohybů. Všechno se dá rozumně zvládnout, pokud vám někde nejde správně přeskočit nebo se někam nevejdete, pak se stačí chvíli zamyslet. Často existuje elegantní řešení, jak obrazovku vyřešit s vynaložením minimálního úsilí, a dá se na něj přijít hlavou. Spoustu levelů vyřešíte na první pokus, stačí koukat kolem sebe a detaily doladíte za běhu. Asi třikrát jsem se zasekl na delší dobu, ale drtivou většinu hry jsem se dobře bavil. Herní doba mimochodem trvala okolo čtyřech až pěti hodin hlavní linky plus dalších pár hodin s bonusovými úrovněmi, pokud na ně budete mít nervy.

Nejlepší barva je černobílá

Doteď jsem rozebíral herní mechaniky, ale neměl bych zapomenout na další přednost hry, a tou je kouzelná a zároveň groteskní stylizace. Až na pár výjimek je celá hra černobílá (či hnědobílá) ve stylu němých filmů. Hlavní postavě bizarnost upřít nelze, vysoký klobouk a šišatá hlava spolu s cupitavou chůzí dělají své. Co se obrazovek týče, věž s hodinami, noční město i např. hořící pekárna své nepopiratelné kouzlo mají, ani nočnímu městu nechybí atmosféra. Výrazné motivy prvních úrovní občas ustoupí monotónnějším kanálům a divadelní scéně nebo abstraktnějším místům, hra si ale svůj styl drží. Překvapila mě taky propracovanost jednotlivých lokací – mráčky plují, mlha se plazí městem, hvězdičky blikají a voda se vlní.

Nahrávací obrazovky vyplňují kreslené obrázky s často vtipnými verši, které někdy posouvají kupředu děj, jindy jsou tam jen na ozdobu. Kdo umí anglicky, při čtení se pobaví a pousměje. Napsal jsem sice děj, ale nečekejte žádné zvraty nebo konspirace. Je to jen takové obhájení speciálních schopností a meziúrovňové lepidlo – k vlastnímu hraní není jeho znalost moc důležitá.

Hudba přesně vyhovuje ladění hry (dala by se zařadit do jazzu), k slyšení jsou předělávky známějších skladeb i vlastní témata. Na jedné obrazovce hraje ve smyčce jediná skladba, a přestože to je zajímavá hudba, tak po dvaceti minutách přemýšlení vám buď půjde hlava kolem, a nebo budete hudbu úspěšně ignorovat. Já jsem se na delší dobu zasekl jen párkrát, takže jsem zvuk vypínat nemusel. Přesto budete po dohrání znát soundtrack velmi dobře.

Resumé

A jak to funguje všechno dohromady? Výtečně. Můj mozek velikosti planety nebyl už dlouho tak příjemně zaměstnán. Hra mě chytla svým humorem a originálními hádankami a já hltal další a další obrazovky, dokud jsem neviděl závěrečné titulky. Posledním faktorem se stává cena, kde PC verzi seženete na Steamu za lidovou stovku, a podle mě za ní dostanete opravdu zajímavý a kvalitní materiál. Milovníci logických her, neváhejte!

Pondělí: Crysis+Crysis Warhead – již neběží!
Úterý: Vojenský den –  Bad Company 2 za 33,50 Euro a Battlefield: Complete Edition - již neběží!
Středa:  Den s Command & Conquer – Command & Conquer 4: Tiberian Twilight za 33,50 Euro, Command & Conquer 3: Kane’s Wrath za 10 Euro, Command & Conquer 3: Tiberium Wars za 10 Euro, Command & Conquer: Red Alert 3 – Uprising za 5 Euro, Command & Conquer: Red Alert 3 za 10 Euro. – již neběží!
Čtvrtek: Závodní den – že by NFS: Shift za 22,50 Euro, Burnout Paradise: The Ultimate Box za 3,75 Euro a NFS: Undercover za 10 Euro. - již neběží!
Pátek: Mirror’s Edge za 3,74 Euro, Dead Space za 10 Euro a Spore za 26,79 Euro. - již neběží!
Sobota: Den s Mass Effectem – Mass Effect za 3,74 Euro, Mass Effect 2 za 30 Euro a Mass Effect 2 Digital Deluxe Edition za 36 Euro.
Neděle: Den s Dragon Age – Dragon Age: Origins za 33,50 Euro, Dragon Age: Origins Digital Deluxe Edition za 36,84 Euro a Dragon Age: Origins Awakening za 22,50 Euro. – již neběží!

!AKCE SKONČILA!