UPDATE: Po vydání patche verze 1.5 na PC jsou problémy s matchmakingem (připojením do hry) prakticky fuč. Nyní hru doporučuji!
Pouťové střílečky jsou v kurzu. Však se podívejte, jak se prodává série Call of Duty: Modern Warfare. Problém je ale v tom, že CoD se bere až příliš vážně a ona „pouťovost“ (čti easy shooting) je pro mě osobně u CoD nekonzumovatelná. Veteráni Monolith Productions přišli se zajímavým nápadem na multiplayerovou řežbu, která je komixovější než její originální předloha. Čekají vás vtipné hlášky, cirkusácké postavy a mapy či nápadité zbraně a výbava. Za cenu pár peněz na Steamu (cca. 275 Kč) je Gotham City Impostors jasnou volbou pro všechny, kteří si rádi čas od času zastřílí s úsměvem na tváři. Bohužel není všechno zlato co se třpytí a tato hra není výjimkou. Co vás čeká a nemine se dozvíte v recenzi (HD verze).
Vždycky jsem si říkal, jak asi bude vypadat 3. světová válka v 21. století. Budou to nukleární hlavice, nebo virtuální bomby? Jak to tak vypadá, zvítězila druhá možnost (prozatím), což je pro lidstvo mnohem šetrnější způsob konfliktu. Možná to není klasická válka jak ji doposud známe. Avšak 19. leden 2012 bude navždy znám jako den, kdy započala 1. virtuální světová válka. Proti sobě nebojují státy kvůli ropě či politickému režimu, ale obyčejní lidé, kteří brání svobodu na internetu.
Největší server pro sdílení souborů na světě, Megaupload.com, byl vyřazen z provozu americkým úřadem FBI na základě podezření ze šíření nelegálních souborů. Ano, slyšíte správně. Na základě pouhého podezření zmizely 4% internetu mávnutím proutku. Tento čin je údajně v zájmu ochrany duševního vlastnictví. Není pochyb o tom, že Megaupload, využívající více jak 1 miliarda lidí po celém světě, sloužil ke sdílení nelegálního software, filmů a hudby. Problém je ale v tom, že tento server využívaly také miliony lidí ke sdílení rodinných fotek a videí, pracovních souborů, vlastní hudby, zkrátka svého života v digitální podobě.
Je to jako kdyby se naše vláda rozhodla vymazat třeba Prahu z povrchu zemského na základě toho, že půlka obyvatel tam nejspíš krade. Zásah FBI proti Megaupload (které má sídlo v Číně) může a také už de facto spustil vlnu internetového “násilí” vůči autoritám, které sice brání své majetky, díla, ale kašlou na ty slušné, poctivé. Přestože jsem službu Megaupload nevyužíval, využívám služeb jiných serverů, které fungují na stejném principu – svobodném sdílení souborů a informací. O tom přeci internet je a proto vznikl. Pokud v USA projde kontroverzní zákon SOPA/PIPA, budou moci majitelé práv na dílo lusknutím prstu nechat zavřít např. náš český server Uloz.to, Stream.cz aj. Stejně tak by mohlo dojít k odstřižení videoserverů jako YouTube nebo dokonce vyhledávačů jako Google, sociálních sítí Facebook, Twitter a soukromých blogů. Internet je jeden složitý organismus, propojený nekonečným množstvím cév a nervových zakončení, řídí se vlastními pravidly a není možné jej ovládat z jednoho místa. Není možné oddělit jedním řezem to zlé od dobrého. Někdo si ale myslí, že to jde a že na to má právo. Takové omezování svobody na internetu vede k porušování svobody slova, frustraci všech jeho uživatelů a následným protiakcím. Nepřímo tím mohou být narušeny nákupní stereotypy uživatelů, čímž může poklesnout prodej veškerého zboží na internetu.
Sdílecí servery nemohou v reálném čase kontrolovat, co lidé sdílejí. V případě stížnosti a podání důkazního materiálu od majitelů práv na dílo, takové soubory mažou. Není ale přeci možné server odstřihnout kompletně. Tím vlastně autority říkají, že všichni uživatelé dané služby jsou zloději. Server Megaupload veřejně podporovalo několik známých osobností z hudebního či filmového průmyslu. V nedávném reklamním videoklipu (v článku) z konce loňského roku se objevili např. zpěváci Kanye West, Lil Wayne, Willi.a.m, herec Jamie Foxx či tenistka Serena Williams, kteří plně podporují tuto službu, akčoliv jsou si určitě vědomi toho, že také jejich díla zde byla sdílena. Jenže evidentně jim to nevadí, proč by také mělo? Jsou snad chudáci, co nemají nic do úst? Ne. Naopak si uvědomují, že právě svobodné sdílení souborů naopak vede k větší popularizaci jejich díla i za cenu teoretické finanční ztráty. Spousta lidí si před nákupem hudby, softwaru, filmu nejdříve ověří, vyzkouší, jestli má jejich budoucí investice smysl. Bez této možnosti by třeba ani k nákupu nedošlo. Ostatně i já za sebe mohu hovořit o tom, že možnost stáhnout si hudební album pro mě dříve neznámého interpreta nakonec vedla k zakoupení jeho díla a následnému pravidelnému nákupu jeho dalších alb.
O tom, že na internetu existují uživatelé, kteří za duševní vlastnictví někoho jiného nikdy platit nebudou, není pochyb. Ale házet všechny do jednoho pytle? To není fér. Když se zamyslíte nad tím, čeho vlastně chtějí úřady FBI dosáhnout, pak vás musí mrazit v zádech. Naštěstí každá akce má svoji reakci a v tomto případě je tou reakcí hackerská organizace Anonymous. Nikdo neví, kolik jich je, ale pokud během jednoho dne dokáží vyřadit z provozu desítky vládních i soukromých serverů (Justice.gov, FBI.gov, Universalmusic.com atd.), bude jich hodně. Komu v tomto případě fandím, je doufám každému jasné. Svoboda internetu musí být zachována.
Nakonec si troufnu navrhnout mé skromné vykompenzování problému pirátství na internetu. Jelikože jsme všichni jeho uživateli, měli bychom se k tomu postavit čelem. Stejně tak jako hospody či firemní vozy musí ze zákona platit poplatek OSA za pouštění hudby/TV, mohli bychom také my odvádět drobný poplatek. Má původní představa, že tento poplatek by měl platit můj poskytovatel internetu je asi příliš naivní, takže bych to klidně vzal na sebe. Co takhle stokorunu ročně? To není moc, co říkáte? V globálu je to ale dost peněz, které by pak mohly být určitým způsobem rozděleny mezi poškozené firmy. Jakým podílem, to už není moje starost. Samozřejmě je tu otázka transparentnosti celého procesu a jeho reálného přínosu, na druhou stranu je to určitě lepší, než řešení amerických úřadů. Domnívám se, že na internetu jsou lidé v určitých těžkých momentech daleko více solidární, než v běžném životě. A často to jsou lidé, kteří mají hodně hluboko do kapsy. Pokud by internet postihlo hromadné blokování obsahu, ať už legálního či nelegálního, může být tato solidarita a důvěra nebezpečně narušena. Pojďme tomu společně zabránit.
Co si o tom myslíte? Je FBI v právu? Má skutečně SOPA reálnou šanci vylepšit situaci s pirátstvím nebo ji ještě zhorší?
O nezávislé střílečce kombinované se strategií už jsme napsali hezkých pár článků, ale zatím nikdy jsme vám ji neukázali v pohybu. Specialista na tuto hru, Jan „Gage“ Lajer, mně konečně dokopal k nahrání společně komentovaného záznamu, ve kterém především jeho hlasivky přiblíží tuto inovativní hru všem, kteří třeba o ní ještě neslyšeli. Natural Selection 2 je sice zatím jen ve fázi uzavřené bety (pro předplatitele), ale už nyní je velmi dobře hratelná a hlavně zábavná. Pro zájemce je možné hru předkoupit ve standardní verzi za 35$ (Steam). Příjemnou zábavu.
Také máte jako já plné zuby rádoby realistických stříleček s rádoby emotivním příběhem ve fiktivním konfliktu, který se nás sice zatím netýká, ale jednou by mohl? Nebo sci-fi akcí, ve kterých mimozemšťané představují větší hrozbu než naše vládní garnitura? Už toho bylo dost, nemyslíte? Nyní přichází starý dobrý Duke, který po patnáctileté odmlce má určitě stávající herní scéně co říct. Joker z Batmana by ke stavu současného žánru FPS mohl klidně říct: „Why so serious?“
Jen velmi málo vývojářských studií se může pyšnit portfoliem her, které z většiny byly úspěšné jak komerčně, tak i u kritiků. Valve navíc patří mezi vzácné druhy, protože každá z jejich her (nových značek) byla něčím inovativní. Half-Life (1998) přišel se skriptovanými sekvencemi, které do žánru FPS přinesly filmový zážitek. Kromě toho se zde poprvé objevuje pokročilá skeletální animace postav, která se ve vylepšené podobě využívá dodnes. Counter-Strike (1999) povznesl progaming na zcela novou úroveň a stále patří mezi nejhranější multiplayerové FPSky. Nemalého úspěchu se dočkala modifikace Day of Defeat (2000), později prodávána jako krabicová verze.
V roce 2004 Valve nenechalo žádného ze svých fandů na pochybách, když po dlouhých šesti letech navázalo na události nepovedeného experimentu v komplexu Black Mesa prakticky dokonalým Half-Life 2. Světlo světa tak spatřil jeden z nejflexibilnějších enginů – Source, který dovoloval do té doby neviděné fyzikální hrátky s prostředím. Tento nový prvek byl navíc součástí příběhu, kdy některé puzzly musel hráč řešit interakcí s okolními předměty. Nemohu zapomenout na originální využití gravitační zbraně coby vrhače kotoučů do cirkulárky.
Novou generaci multiplayerových FPS odstartoval Team Fortress 2, který prošel totálním překopáním základů původní hry, aby vznikl kult, který se od roku 2007 díky péči svých rodičů rozrostl do obřích rozměrů. Možná až příliš. Ve stejnou dobu se objevil revoluční Portal, který měl být původně jen jakýmsi doplňkem Orange Boxu, ale záhy se z této logické FPSky stal jeden z hlavních důvodů, proč si balík pěti her od Valve koupit. O rok později vychází zombie vyvražďovačka Left 4 Dead (2008), která definovala vlastní žánr kooperativních survival stříleček a odstartovala nekonečnou vlnu her, kde hlavní roli hrají krvežíznivé mrtvoly, které tak úplně mrtvé nejsou.
Za málo peněz hodně muziky? Ano, jde to, což dokazují američtí Uber Entertainment a jejich debutová multiplayerová akce Monday Night Combat. Vypadá trochu jako TF2 – má podobné třídy postav a nebere se příliš vážně. Jinak je to ale výrazně odlišná hra inovující spojením third-person akce a strategických her typu „tower defense„. Je hodně akční, ale ne tupá. Ve videorecenzi se dozvíte jak se hraje a proč by neměla chybět ve vaší sbírce.
P.S.: Protože je MNC na první pohled docela komplexní, doporučuji navštívit její Wiki, kde se dozvíte všechny důležité informace o všech postavách, skillech, jejich vylepšování a použití vhodné taktiky na mapách a proti robotickým nepřátelům.
Jednou z nesporných výhod předobjednání si indie hry je to, že autoři vás nechají náhlédnout přímo do své vývojářské kuchyně, kde tvoří své dílko. Máte možnost sledovat krok po kroku jejich úspěchy, omyly, přešlapy, ale i radost z pozitivní odezvy od herní komunity.