Zkušení vývojáři z Milestone nedávno představili své nové závodní dítko v hratelné demoverzi a protože závody patří mezi mé oblíbené žánry, nemohl jsem nevyzkoušet. Toto studio má zasebou již 20 víceméně úspěšných titulů z řad automobilových a motocyklových závodů. Jejich nový počin s licencí WRC je proto velmi sledován jak natěšenými hráči, tak i samotnými závodníky. Podle prvních recenzí si hra odnáší nadprůměrná hodnocení v rozmezí 7-8/10. Nejvíce kritiky z řad hráčů padá na nepříliš moderní grafické zpracování, které je ale dle mého názoru velmi funkční a plně dostačující. Navíc máte jistotu, že si hru zahrajete na plné detaily. Já ji rozběhal ve FullHD na svém notebooku a přináším ukázku z hraní demoverze. Ta nabízí dvě vozidla – Citroën C4 WRC a Ford Focus RS WRC 09, které můžete prohnat na dvou tratích – ve Finsku a Jordánsku.

V demu jsem si nevedl příliš dobře, jak ukazují již vlastní záběry z hraní. Finskou trať jsem zkoušel dvakrát a právě druhý pokus je zaznamenán na videu. Pár hitů o svodidla mě neminulo a dost možná za to může ovládání na klávesnici. V demu není možné namapovat ovládání na gamepad. Podle nahrávací obrazovky, kde je zobrazen Microsoft X360 gamepad to možná jde, ale jen s tímto typem. Druhá stage v Jordánsku se mi vůbec nepovedla, jel jsem ji na první pokus, takže do některých zatáček jsem najížděl velmi nepřesně a příliš rychle. Z pomocníků jsem měl zapnutého jen brzdového asistenta, který ale nebyl vůbec znát. Auto má po celou dobu jízdy tendenci klouzat, což je určitý nezvyk, ale v reálu se wrcčka takto zkrátka chovají. Je potřeba větších hrátek s brzdou. Jednotlivé pohledy na auto či z kokpitu jsou velmi dobře hratelné. Celkově zpracování neurazí ani nenadchne, přesto mám z WRC 2010 velmi dobrý pocit. Je to závodní hra ze staré školy, na nic si nehraje a od hráče vyžaduje určitou dávku trpělivosti a závodnického citu. Není to hardcore jako Richard Burns Rally, ale zase to není tak arkádové jako série Colin McRae Rally. Vidím to na dobře trefený střed, který si užijí oba tábory hráčů.

WRC 2010 v číslech: 18 aut, 58 jezdců, 32 typů poškození, 13 rally, 78 tratí a 5 trofejí. Vychází 8. listopadu 2010 na PC, X360 a PS3.

Sdílet/Email

U závodní hry jako je Gran Turismo 5 se stovkami licencovaných aut se asi nepočítá s tím, že bude mít kdovíjaký model poškození. Často se totiž stává (např. v sérii NFS), že automobilky tvůrcům hry zakáží poškození do hry implementovat z důvodu nevěrohodného zpracování, které údajně znehodnocuje pověst reálných modelů. O to větší je překvapení, že v Gran Turismo 5 viditelné poškození přítomno bude. Navíc vypadá velmi, ale velmi působivě. Ve většině závodních her se poškození vyznačuje odpadávajícími kusy plechu a odlétávajícími součástkami, přičemž často zůstane jen kostra auta na čtyřech kolech totálně oholená (FlatOut, Burnout). Možná, že je to efektní, ale rozhodně ne realistické. Chybí větší smysl pro detail.

Při reálných nehodách v drtivé většině auto zůstává v celku, mění se pouze jeho tvar, přičemž se plechy kroutí do různých tvarů. Právě to ve hrách chybí z důvodu velké náročnosti na animaci pokroucení plechu s využitím kvalitního fyzikálního enginu. Samozřejmě, že záleží na faktorech jako rychlost, úhel nárazu, místo nárazu, objekt nárazu atd., ale zde mám na mysli především situace, kdy s autem najedete do svodidel nebo se otřete o jiné auto. V závodech jsou právě tohle nejčastější kontaktní situace. Z obrázků, které se podařilo ukořistit z obchodu Best Buy, kde zřejmě byla k vyzkoušení poslední ukázková verze GT 5 je patrné, že Polyphony Digital si dali sakra záležet na tom, aby kroucení a mačkání plechů vypadalo co možná nejreálněji. Když s tím souhlasili i samotné automobilky, pak to musí být dokonalé.

[View with PicLens]

Sdílet/Email

Po dlouhém a obtížném vývoji, který nemálo fanoušků hry prakticky odradil od této série, se pátý díl Gran Turisma blíží svému datu vydání. Majitelé PS3 by se této simulace měli dočkat ještě v listopadu tohoto roku. Prozatím kromě celé řady videí a obrázků byly zveřejněny také informace o herních módech. + NOVÁ VIDEA.

GT Life

Kariéra už se stala u závodních her jakýmsi koloritem a stejně tak tomu je i u série Gran Turismo. Všechno důležité se točí kolem tohoto módu – závody, získávání licencí či nakupování aut.

Kariéra je dále rozdělena do dvou módů:

A-Spec: Toto je nekompromisní mód pro všechny, kteří si chtějí vyzkoušet, jaké to je být profesionálním závodníkem. Zde získáváte zkušenosti, přijímáte výzvy a závodíte podobně tak, jako profesionálové v reálu.

B-Spec: Podobně jako u čtvrtého dílu se v tomto módu ujmete role šéfa závodního týmu a budete dávat rady závodníkům s umělou inteligencí. Namísto vlastního závodění budete učit ostatní, jak mají závodit a to jak po technické stránce, tak i taktické.

Garage

Nevím, zda-li je toto vhodné nazývat módem, ale bude to jedna ze součástí závodění stejně tak jako v předchozích dílech hry. V garáži najdete všechna vyhraná a zakoupená auta s možností jejich poštelování dle vašeho závodnického stylu. Garáž bude asi dost dost velká, protože více jak tisícovka aut se musí někam vejít .

Course Maker

Toto je traťový editor, kde si můžete navrhnout vlastní okruh a sdílet ho s celým světem. Díky tomuto editoru vzniknou některé opravdu nádherné tratě, které se mohou dostat do podvědomí stovek tisíců hráčů po celém světě a o prakticky nekonečnou zábavu je tímto postaráno.

Gran Turismo 5 vychází v Evropě 3. listopadu exkluzivně pro PS3.

Sdílet/Email

Vzpomínky na šílený a explozivní Rollcage se vracejí při pohledu na nové dílo od Black Rock Studios, kteří mají na svědomí např. povedené čtyřkolky Pure. Zde se ovšem vracíme pevně na zem k pořádným kárám, které sice o licenci svých reálných bratříčků slyšeli jenom vzdáleně, ale to jim neubírá na atraktivitě. Ba naopak. Tyhle káry jsou zatraceně sexy a nejlépe vypadají v ohnivém žáru explodujících budov.

Při prvním pohledu na Split/Second: Velocity (dále jen SSV) se člověk neubrání slovům: „Na tomhle snad dělal Michael Bay.“ Pokud nevíte o kom je řeč, pak vězte, že tento filmový režisér spáchal takové akční hity jako Skála, Mizerové 1,2 či Transformers. Ačkoliv je jasné, že Bay s touto hrou nemá nic společného, tvůrci evidentně čerpali z jeho destruktivního umění. Přestože podstatou SSV zůstává závodění, tak k dosažení nejlepšího umístění jsou do hry zabudovány tzv. power plays. To jsou jednoduše řečeno na dálku odpalované pasti roztroušené všude možně po trati.

Ty se skládají ze základních vybuchujících automobilů kolem trati, přes shazování sudů s benzínem až po ty největší kulervoucí exploze objektů, které dokáží změnit trať. Nejlepší na tom je, že všechny trosky zůstávají na svých místech po celou dobu závodu a musíte si tak dávat v každém kole pozor, aby jste do nich nevlétli. Odpalování powerplay vyžaduje cit a hlavně perfektní načasování. Není vhodné mačkat tlačítko hned, jak se vám zásobník částečně zaplní hned po prvním driftu. Právě driftování je jednou z možností, jak zásobník pro powerplay naplnit. Když si počkáte delší dobu a zásobník naplníte po okraj, dostanete šanci v některé části trati udělat takový menší armageddon a další kolo už se závodí zase v jiných podmínkách.

Ať už odpálíte vyhlídkovou věž, mrakodrap, tanker, vysílač, komín nebo třeba most, vždycky vás to zahřeje u srdce. Taková podívaná se jen tak nevidí. Navíc je vše zpracováno velice zdařile a budovy se hroutí tak jak byste to čekali v reálu. Přestože jsou zde efekty výbuchů tak trochu předimenzované, je radost na ně pohledět. A co teprve když se vám pár zatáček před cílem podaří z posledního místo dostat na první? To v žádné jiné závodní hře nezažijete. Klasické závodění ovšem není v SSV zdaleka jediným povyražením a tak tvůrci do hry zařadili několik dalších módů, které přidávají na hratelnosti.

Základem hry je sezóna, která je rozdělena do 12 epizod. V každé epizodě najdete šest závodů z nichž jeden je bonusový a pro jeho odemčení je potřeba odrovnat určitý počet soupeřů v ostatních závodech. Postup hrou je podmíněn získáváním kreditů a zde je mi přístup autorů velice sympatický. Zatímco u drtivé většiny závodních her je vždy potřeba dojet na prvním až třetím místě, zde vám k postupu do závěrečného elitního závodu každé epizody postačí i horší pozice. Samozřejmě vše závisí na tom, jak jste uspěli již v předchozích epizodách a tak je logické, že dojíždět stále na třetím a horším místě vás jednou v postupu hrou zastaví a vy tak stejně budete muset některý ze závodů vyhrát. Navíc získáváním kreditů se vám odemykají nová auta s rozdílnými vlastnostmi co se rychlosti, akcelerace, ovládání a odolnosti týče. Zde chci upozornit na to, že ne vždy poslední odemčené auto je tou nejlepší variantou a kolikrát sáhnete po starším modelu jen kvůli tomu, že jeho vysoká odolnost v kombinaci s malou rychlostí je vhodnější pro určitý typ závodu.

Volba závoďáku je klíčová především v ostatních módech hry. Klasicky zde narazíte na Elimination, což je v praxi knock-out mód, kdy poslední vypadává ze hry. Zde je ovšem okořeněn o časový limit, který se neustále zmenšuje. Jakmile je časomíra na nule a vy máte zrovna v tu chvíli pech, končíte. Dalším a pro mě velice frustrujícím módem je Air Strike, kdy sbíráte body za to, že se dokážete uhýbat raketám vystřeleným z helikoptéry. Problém u tohoto módu vidím v tom, že tratě jsou na některých místech tak úzké, že se raketám nejde vyhnout. Když si k tomu přidáte pouhé tři životy na závod, není o časté opakování této varianty závodu nouze. Nejlepší volbou v tomto případě je právě nejsilnější auto a pomalý styl jízdy. Na čas se zde nehraje. Naopak čas vás tlačí v módu Detonator, kdy tratí musíte prosvištět jako namydlený blesk a přitom se vyhýbat pastím, které se samovolně spouštějí. Na první pokus to ve slušném čase nedáte nikdy, ale jakmile se naučíte kritická místa nazpaměť, není to tak těžké. Zde ale platí, že nezvládnutí dokonalého projetí tratí vás automaticky vyřadí z bojů o první místo, protože časový limit je zde nekompromisní.

Opravdu originální a velice zábavný typ závodu je Survival, který snad autoři částečně okoukali z Terminátora 2. Vzpomínáte na známou scénu honičky mladého Connora na motorce se zlým Terminátorem v kamionu? Pak zde se také ocitnete v betonovém korytu akorát s tím rozdílem, že před vámi jedoucí kamión na vás háže vybuchující sudy. Zároveň však vypouští sudy, které vás zrychlují. Odpočítává se čas a vašim úkolem je předjet co nejvíce těchto kamionů. Po celou dobu s vámi jedou ještě další auta, ale ty se během chvilky mění v kusy šrotu a často není snadné se v tom zorientovat. Ale je to pekelná zábava, hlavně ve dvou.

SSV je jednou z mála závodních her, u kterých se pobaví více hráčů. Ať už je to online multiplayer nebo splitscreen (díky za něj), tak třeba není ani od věci hrát jednotlivé sezóny stylem hot seat, kdy se v hraní střídáte se svým kamarádem. Nebo to můžete dělat tak jako já s bráchou, kdy jeden závodí a druhý odpaluje powerplays. Zážitek jako za starých časů. Někdy ale úplně postačí celou tu destrukci jen sledovat. Vypadá to náramně dobře. Vozy jsou detailní, okolí je pestré a díky tomu, že je prakticky vše zničitelné, působí objekty velmi hmatatelným dojmem a ne jako nějaké halabala kulisy z papíru. Drobnou zajímavostí, kterou si na první pohled asi nevšimnete je obdoba achievementů, které se po splnění lepí přímo na vaše auto a při online hraní hned každý ví, s jak zkušeným hráčem má tu čest. Je to jen detail, ale rozhodně stojí za zmínku a v budoucnu by se tato fíčura mohla zavést také do jiných her.

Resumé

Pokud máte rádi akční filmy a vyhledáváte závodní hry typu Burnout nebo FlatOut, pak je Split/Second: Velocity jasnou volbou a tahle jízda by vás rozhodně neměla minout. Zpracování a celková prezentace je bez chybičky a slangově řečeno, tahle hra je zkrátka blink blink a mega cool dohromady. Pro mě osobně závodní hra roku a přestože si rád čas od času zahraji spíše reálnější kousky v podobě Race Driver GRID nebo nějaký díl Colin McRay Rally, tohle jsem si nemohl nechat ujít už jen z lásky k akčním filmům.

split_second_030

◄ Back

Next ►

Picture 1 of 27

FakeEverest tuto hru zakoupil v herním obchodě GameLeader.cz

Sdílet/Email

need_for_speed_hot_pursuit_03

◄ Back

Next ►

Picture 1 of 3

[View with PicLens]

Sdílet/Email

Tento článek přímo navazuje na předchozí rozhovor s Jiřím Linhou o závodění v česko-slovenské ETCC sérii ve hře Race On. Jedná se o sestříhaný záznam obou závodů o celkové délce 23 minut. Užijte si to!

1. závod

2.závod

Sdílet/Email

Tento rozhovor potěší jak každého příznivce automobilových závodů (především sérii WTCC či evropské ETCC), tak potencionální nováčky závodních her na počítači, kteří se chtějí zapojit do nějaké ligy či soutěže. Oficiální hrou šampionátů cestovních vozů je Race On od SimBinu, kteří jsou mistry svého oboru. Vyzpovídal jsem jednoho v současnosti z nejlepších závodníků česko-slovenské série ETCC Jiřího „Georchu“ Linhu se kterým se znám již od školky, natočil s ním doplňující rozhovor (na konci článku) a zároveň jsem zaznamenal jeho počínání na okruhu v belgickém Zolderu, kde se jel závod 30.3.2010. V této sérii se jedou vždy dva půlhodinové závody hned po sobě a vzhledem k délce záznamu a pro lepší přehlednost jsem oba závody nahrál zvlášť. Sestřih toho nejlepšího z nich najdete v dalším videoblogu .

FE: Jak ses k závodění na PC dostal a jaké závodní hry máš nejraději?

JL: Na počítači hraju už od mala a vždycky jsem se věnoval převážně sportovním a závodním hrám. Jeden rok jsem pod stromeček dostal volant a bylo rozhodnuto. Od té doby se věnuji v podstatě jenom závodním hrám. Mezi mé nejoblíbenější patří Richard Burns Rally, Colin Mcrae Rally a právě Race On.

FE: Co má začínající závodník udělat, aby se dostal mezi tuto komunitu hráčů, kteří závodí řekněme na poloprofesionální úrovni?

JL: Určitě nejjednodušším způsobem je přes internetová fóra, kde se dozvíte mnoho informací o jednotlivých závodních  ligách. Právě hra Race On má v menu přímo odkaz na komunity v jednotlivých zemích.

FE: Jak často trénuješ na závody a co všechno musí člověk splňovat, aby se udržel mezi nejlepšími?

JL: Času mám bohužel stále méně, takže tréninku ubývá. Záleží na tom, jestli danou trať znám a mám pro ní už vytvořený setup nebo ne. Pokud jí znám a setup mám vytvořen, tak mi stačí dva hodinové tréninky, které jsou součástí závodního víkendu. V opačném případě trénuji ještě hodinu nebo dvě den před závodem. Asi nejdůležitější je, aby si každý uměl nastavit auto tak, aby vyhovovalo jeho jezdeckému stylu. Měl by být také schopen udržet maximální koncentraci po celý závod, aby se vyhnul zbytečným chybám a udržoval konstatní časy na jednotlivá kola.

FE: Jak časově a fyzicky je závodění na PC náročné a co všechno mu musíš podřídit?

JL: Záleží, jak mají jednotlivé ligy nastaven závodní kalendář a kolik sérií člověk jezdí. My jezdíme jednou za 14 dní, takže časově to nějak náročné není. Ani fyzická náročnost není nějak velká, jezdíme dva 30-ti minutové závody. Obtížnost spočívá spíše v psychickém vypětí, takže i když člověk pouze sedí, tak se pořádně zapotí.

FE: Existuje nějaký portál, kde se hráči z různých lig a soutěží schází a domlouvají se třeba na další závod?

JL: Je jich celá řada, ale já navštěvuji výhradně portál www.simracing.cz.

FE: Za jaký tým jezdíš, kolik lidí se v něm angažuje a má nějakého majitele?

JL: Jezdím prvním rokem za  RRR-team, který byl až do minulého roku obsazen pouze 4 slovenskými jezdci. Před sezónou jsem však dostal od managera stáje Miroslava Rolince pozvání, které jsem rád přijal a stal se tam prvním českým jezdcem týmu. Jezdíme na vozech Honda Accord STCC.

FE: Funguje v týmu nějaká strategie, kterou si před závodem domlouváte nebo jezdíte každý sám za sebe?

JL: Že bychom si přímo domlouvali strategii to ne, ale samozřejmě si při závodě dáváme při vzájemných soubojích větší pozor nebo, když je někdo z nás výrazně pomalejší, tak týmového kolegu pustí před sebe.

FE: Proč sis vybral zrovna závodní hru Race On? Neláká tě třeba ultra-realistický rFactor či jiná závodní hra?

JL: Podařilo se mi jí koupit na Steamu za dobrou cenu, tím to asi začalo. Dalším faktorem bylo, že se jedná o závodění na reálných okruzích v reálných seriích, což mám nejraději. A v neposlední  řadě je to velké množství datatisků, které nabízí obrovký počet tratí a závodních vozů. Nad rFactorem už přemýšlím delší dobu, ale z časového hlediska bych už asi neměl prostor se věnovat ješte jiným sériím.

FE: Máš nějakého soupeře, kterému tzv. nemůžeš přijít na jméno třeba kvůli nějakému konfliktu na trati?

JL: Tak bych to neřekl. Po závodě jsou samozřejmě velké emoce, takže jsem na někoho pořádně naštvaný, ale to do druhého dne vždy přejde a všechno se srovná.

FE: Neplánuješ se zapojit třeba do mezinárodního závodění?

JL: Ono v podstatě o mezinárodní závodění jde, protože série ETCC 2010 je česko-slovenskou sérii. Ale že bych se podíval ješte někam dále to neplánuji. Myslím tím nějakou oficiální ligu, protože na freeserverech se s jezdci z jiných zemí potkávám. Ale to není většinou závodění, ale boj o přežití.

FE: Poslední otázka bude čistě na způsob nějaké veselé/dramatické historky ze závodění, určitě o ně není nouze nebo?

JL: Pro čtenáře to bude určite veselé, ale pro mě to bylo dost smutné, když jsem třeba na startu omylem nechal zaply speed limiter nebo natankoval málo benzínu. Mezi nejdramatičtější a největší zážitky určitě patří můj letošní souboj s Janem Pelíškem o 1. místo, trvající asi 5 kol při závodě na trati Road America.

FE: Díky za rozhovor a přeji co nejméně smolných momentů na trati a tisíce kilometrů bez nehody.

JL: Také děkuji a zdravím čtenáře Fake Everestu.

Sdílet/Email

Závod F1 v Austrálii stál za to. Předjížděcích manévrů bylo více než v celé loňské sezóně dohromady a vítězství si připsal můj miláček Jenson Button, se kterým jsem minule na PSP v simulovaném závodě v Albert Parku obsadil ostudné 20 místo. Nyní jsem zpět, snížil jsem obtížnost z hard na medium a hodlám se probojovat alespoň do desáté pozice. Bude to ale masakr! O drobné kolize a předjížděcí manévry nebude nouze. Však se podívejte na vlastní bulvy.

Sdílet/Email

Seźona F1 odstartovala před 14 dny závodem v Bahrajnu a pokračuje tuto neděli v Austrálii závodem na okruhu Albert Park. Kvalifikaci vyhrál Vettel s Red Bullem zcela zaslouženě a já jsem si vyzkoušel trať na vlastní kůži na PSP. Tímto otevíráme seriál ukázek ze závodů tak, jak jdou v letošním kalendáři. Příště se můžete těšit na malajsijský okruh v Sepangu.

Sdílet/Email

Objevily se první dva obrázky z PC verze F1 2010, na kterou hráči čekají jak na smilování. Poslední pořádné formule na PC bylo Grand Prix 3, které vyšlo a teď dobře poslouchejte, před 10 lety! Letošní sezóna startuje již tuto neděli v Bahrajnu a díky návratu Michaela Schumachera na okruh to bude asi nejsledovanější ročník za posledních několik let. Však božský Michael ukončil kariéru v roce 2006 a nejeden fanoušek Ferrari to oplakal. Nyní se vrací, ale bude závodit za tým Mercedes GP, který mu byl v dřívějších letech velkým soupeřem. Další obrázky ze hry se týkají také závodů, tentokrát ovšem méně realistických či spíše brutálně arkádových a explozivních. Řeč je o Split/Second, které přináší do závodění nový prvek destrukce okolí, které využíváte proti svým soupeřům. A krásně se na to kouká. První obrázky se objevily také ze strategické Civilizace 5, která tak trošku narušuje dnešní adrenalinovou galerii.

Pozn. Pro maximální kvalitu klikněte na obrázek ve slideshow.

F1 2010

Split/Second + nový gameplay trailer

Civilization 5

Sdílet/Email