Sdílet/Email

Zanedlouho vycházející old-schoolová FPS Hard Reset nepatří mezi tituly, ze kterých byste si měli sednout na zadek a žasnout. To dokazuje i čerstvé demo (Steam), ve kterém během několika málo minut zakusíte atmosféru cyberpunkového světa, kde jsou vašimi nepřáteli roboti. Ti se snaží dobýt poslední lidské město, které ve svých útrobách ukrývá digitalizované lidské mysli, po kterých umělou inteligencí pohánění plecháči touží. Co stojí za zmínku, je vidět na první pohled. Efektní fyzika a všemožné světelné efekty hrají ve hře hlavní housle. Grafika jako taková zdaleka nepatří ke špičce, na druhou stranu na plné detaily si hru užije většina hráčů. Z pohledu hratelnosti vypadají lákavě možnosti upgradu zbraní a výbavy, kterých má být kolem dvaceti. Zbraně se dělí na primární a sekundární, přičemž při jejich přepínání nedochází k výměně zbraně za zcela nový kus, ale netradičně se mění pouze konstrukce základní zbraně. Chvíli trvá, než si zvyknete na tento trochu nepřehledný systém, protože rozeznat brokovnici od kulometu je na první pohled dost těžké. K tomu vám pomáhá vizuální změna crosshair, který je pro každou zbraň jiný.

Částečně zničitelné prostředí, různé tajné místnosti za okatě popraskanými zdmi, vybuchující barely či elektrické výboje od poničených zařízení jsou nedílnou součástí hratelnosti a Hard Reset se toho snaží využívat na maximum. Střílení má skutečně nádech old-schoolu, nenajdete zde žádné tlačítko pro přebíjení zbraní (které by jen zdržovalo), u větších robotů se objevuje i postupné poškozování, které se vizuálně odráží na jejich vzhledu. Prostředí hry je až nečekaně propracované a to především v architektuře okolních budov, které se táhnou do výšky a působí tak dojmem uvěřitelného města. V demu nenarazíte na jedinou živou duši, což navozuje docela temnou atmosféru a na povídání s NPC pravděpodobně nedojde během celé hry. To určitě nevadí, jde hlavně o akci, kterou nabízí Hard Reset v množství vrchovatém. Podle dema se určitě nedá soudit celá hra, ale jako střelnice na jedno odpoledne by to mohlo fungovat docela dobře.

Benchmark – max. detaily (high-ultra) v 1920×1080 na sestavě Intel Core i7 950 (3,07 GHz), 12 GB RAM DDR3 1333 MHz, GeForce GT240 1GB, 2x1TB WD Caviar Black.

Sdílet/Email

Destrukce ve hrách je často použita jen na efekt a to ještě v množství, které je většinou závislé na skriptech vytvořených samotnými tvůrci. Snad jen Bad Company 2 využívá destrukci tak, jak si hráč přeje a jak ji potřebuje v závislosti na situaci. Nezávislá hříčka Tiny and Big od německého studia Black Pants využívá vlastní Scape engine (ve vývoji od roku 2002), který dovoluje prakticky neomezenou interakci s prostředím tak, aby hráč dal průchod svým kreativním myšlenkám ve jménu záchrany… spoďárů.

Příběh hry je trošku ujetý, což v případě indie her není na škodu a člověk s tím tak trochu i počítá. Jako Tiny se snažíte získat zpět dědečkovy spoďáry, které ukradl Big. V cestě vám stojí rozmanité prostředí, kterým se musíte doslova prořezat. K dispozici máte laserovou řezačku, se kterou jak jinak řežete prostředí na kusy tak, abyste se dostali dále. Vystřelovacím lanem zase předměty taháte vhodným směrem, aby vám nepřekážely, nebo si tak stavíte mosty.

Posledním udělátkem je raketka, kterou je možné předměty na dálku posouvat vpřed. Vaše postava dokáže také nařezané předměty posouvat ručně. Často také na řadu přichází skákání a vyhýbání se bortícím se kusům zdí. Když si totiž něco nařežete, musíte počítat s tím, že to na vás může spadnout a zabít vás. Po pár krocích se nacházejí checkpointy a dohrání úvodní nulté epizody s názvem Up That Mountain je otázkou pár minut. Ostatně ta slouží jen jako betaverze k vyzkoušení základních mechanismů hry.

V současné době vývojáři pracují na první pořádné epizodě s názvem Grandpa’s Leftovers, která má nabídnout již pořádné puzzly. Zajímavostí má být možnost během hry získávat „achievementy“ v podobě hudby od nezávislých tvůrců. Získanou hudbu si pak budete moci nahrát do mp3 přehrávače a bude navždy vaše. Datum vydání ani cena zatím nebyla stanovena, přičemž je možné, že hra vyjde podobně jako American McGee’s Grimm na některé digitální službě. Už teď je ale jasné, že Tiny and Big je hra, kterou by si žádný fanda logických hopsaček neměl nechat ujít.

[View with PicLens]

123►

Sdílet/Email

Tower defense hry mají kouzlo prakticky nekonečné hratelnosti, která se prodlužuje stále těžšími a těžšími vlnami nepřátel. Švédští Coffee Stain Studios ovšem nechávají hráče vychutnat si zážitek z první osoby a tím tak trochu mění pravidla hry. Hráč nejenom, že strategicky staví obranné věže, ale zároveň svojí obranu aktivně podporuje střelbou ze zbraní, co má v ruce. Není to tedy jen o pasivním čekání na to, zda-li obrana zvládne nápor nepřátel. Původně modifikace na Unreal Engine 3.0 z roku 2009 nyní vychází na Steamu a zde jsou mé dojmy z bety.

+ GALERIE

Na první pohled hra působí velice stylovým dojmem. Výrazné barevné provedení světa a nepřátel je v rámci žánru docela netradiční, ale tím, že se jedná o sci-fi je i docela vhodné a příjemné na pohled. V betě byla nabídka jedné mapy s názvem Bridge. Hráč má za úkol ochránit jádro své základny od nepřátel všeho druhu. Obranné věže se staví na předem připraveném „hřišti“, kam nejprve musíte umístit základní kostky. Na nich je pak možné vybudovat obranné mechanismy. Ty se skládají z kulometů, laserů, raket a další systémů, přičemž každá zbraň se hodí na určitý nepřátel více, na jiný méně. Není to ale zdaleka jen o náhodném nasekání různých věží na různá místa. Chce to uvažovat a znát slabiny nepřátel.

Druhy nepřátel se dělí na pozemní a ty, které poletují. Jejich slabá místa najdete v popisku v samostatném menu, které oznamuje, jaké druhy nepřátel v nadcházející vlně můžete očekávat. Ovšem není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Základem je totiž kvalitně postavené bludiště, které rychlejší nepřátele dokáže výrazně zpomalit a udržet je po co možná nejdelší dobu pod palbou. Zároveň je nutné akci pozorně sledovat, abyste v případě nevhodně zvolené taktiky mohli bludiště pozměnit při dalším pokusu. K tomu vám dopomáhá strategický pohled seshora, který můžete kdykoliv zapnout a sledovat tak vývoj situace. Na libovolném místě bludiště můžete postavit výtah a pro lepší přehled tak přeskakovat z kostek na kostku.

Mezi ruční zbraně patří odstřelovačka, samopal s granátometem a zpomalovací zbraň. Důležitým prvkem je vylepšování vlastností obranných věží a také ručních zbraní. To se provádí stejně jako stavění kostek levým myšítkem, přičemž pravým myšítkem zakoupené stavby prodáváte. Je důležité zmínit, že veškeré stavební úkony se provádí vždy před vlnou nepřátel, přičemž nejste omezeni časovým limitem. Jakmile jste si jisti, že vše je postavené tak, jak má, spustíte vlnu nepřátel a jde se do akce. Stavební proces ovšem musím zkritizovat, protože je dost zdlouhavý a frustrující. Obranné věže totiž musíte postavit každou zvlášť (ručně) a je škoda, že není možné využít strategický pohled na mapu a hromadným označením políček naklikat stavby. Tím by se tempo hry výrazně urychlilo a zlepšila by se celková hratelnost.

Dle dojmů z bety jsem spokojený a těším se na dnešní vydání plné verze, která by měla obsahovat více map, multiplayer a hlavně kooperativní režim hry. Za 15 euro to může být překvapení tohoto jara.

[View with PicLens]

1234►

Sdílet/Email

Pro mě s Gagem je Americas Army srdeční záležitostí. K této hře jsme se dostali již několik let na zad, kdy byla ještě ve verzi 2.0 a na svůj obsah byla poměrně skromná. Třetím dílem si tvůrci z US Army ukousli asi příliš velké sousto, přidali celou řadu nových prvků, ale za cenu snížení funkčnosti a naopak zvýšení počtu otravných bugů. Ty se vyskytují v různých podobách a jinak velmi dobře navržené hře kazí pověst. Přesto si ji velice rádi čas od času zahrajeme, protože taktických multiplayerových stříleček s rozumnou dávkou realismu na trhu moc není. Tato je navíc zdarma a dostupná např. přes Steam. Více o hře v komentovaném videu a na oficiální homepage: http://www.americasarmy.com/

Sdílet/Email

Nedávné multiplayerové demo očekávaného Crysis 2 se ukázalo  jako velmi dobře optimalizované a tak nebyl důvod jej nevyzkoušet. Namísto tradičních dojmů v textové podobě jsem se rozhodl pro komentované video, které lépe přiblíží celkovou atmosféru hry v mulťáku těm, kteří z jakéhokoliv důvodu demo ještě nezkusili. Video má dvacet minut a uvidíte v něm obě mapy a módy z dema. Odkazy ke stažení najdete na oficiální stránce nebo můžete jako já hrát přes Steam.

Sdílet/Email

Jednou z nesporných výhod předobjednání si indie hry je to, že autoři vás nechají náhlédnout přímo do své vývojářské kuchyně, kde tvoří své dílko. Máte možnost sledovat krok po kroku jejich úspěchy, omyly, přešlapy, ale i  radost z pozitivní odezvy od herní komunity.

/+ videa

Čas od času mě přepadne chmurná nálada, když si uvědomím, co že se to vlastě při hraní hry v počítači děje. Myšlenky na přeskakující jedničky a nuly, třeba při hraní  Battlefield Bad Company 2, ve mně vyvolávají úžas. Říkám si: „Sakra, vždyť někdo musel tuhle mapu do posledního lístečku trávy vymyslet, naprogramovat skvělé grafické efekty a zničitelné prostředí. Jak je to jenom možný? Vždyť  je to spoustu věcí. Jak můžu pomocí textu naprogramovat, aby tady tenhle paňák byl obrovským výbuchem odmrštěn do strany, kde se zarazí až o zeď? „

Z předchozího textu bude nejspíš  patrné, že o programování a tvorbě her toho moc nevím. No a právě proto, že jsem těmito oblastmi nedotčen mohu s úžasem sledovat, jak se na vytváření sci-fi FPS/RTS Natural Selection 2 (NS2) podílejí sami fanoušci. Uvedu malý příklad.

Malé vývojářské studio Unknown Worlds Entertainment (UWE) si pro tvorbu NS2 zvolilo tu nejtěžší možnou cestu. Hra byla nejprve vytvářena v Source enginu, který však plně nevyhovoval potřebám studia. UWE se proto rozhodli pro vývoj svého, na míru šitého enginu s názvem „Spark„. Jak např. uvedla Tlamiczka ve svém článku Omyly startujících vývojářů her 1 – engine: „Vytvoření moderního enginu je náročnější než tvorba balíku deseti her před lety“. Tento krok proto neodvratně vedl k celkovému zpoždění vývoje, ale přinesl možnost zapojení se fanoušků. Nový engine je totiž psán ve volně šiřitelném programovacím jazyce Lua. Tento programovací jazyk si oblíbil i český filmový kritik a programátor František Fuka, který začal tvořit své první hry, když ještě většina z nás nosila plenky.

Z počátku se v právě probíhajícím beta testování NS2 objevovaly problémy s přesností střelby z mariňácké pušky. Lidé si stěžovali, že je neúčinná, nepřesná, má velký rozptyl a obecně z této zbraně mají špatný pocit. Jeden z nich proto vytvořil detailní analýzu celého problému, která by možná stačila i na bakalářskou práci. V přehledných tabulkách rozebral problém do poslední řádky a navrhl možné řešení. Vývojáři s touto pomocí mohli pohotově zareagovat a hned v další pravidelné aktualizaci došlo ke změně. Puška se stala okamžitě postrachem nepříjemně dotírajících zubatých Skulků.

Dalším příkladem je tvorba ikon do minimapy. UWE plně vytíženi vychytáváním všech bugů a doplňováním nových gameplay mechanizmů (např. Dynamic Infestation – technologické demo, dočasný prototyp ve hře) požádali členy herní komunity, aby se pokusili vytvořit ikonky sami. Během několika dnů se sešly desítky velmi kvalitních návrhů, ze kterých na konec vývojáři vybrali jeden vítězný. Ten se stane oficiální součástí hry. Takhle vypadá ukázková spolupráce mezi herní komunitou/předplatitely a samotnými autory hry.

Programováním neposkvrněné hráče, jako jsem já, by také mohlo zajímat video přímo z kanceláře, kde pracují UWE. Můžeme zde sledovat jak jeden z vývojářů experimentuje s herním kódem. V reálném čase tak vidíme grafické změny přímo v právě probíhající hře, které ostatní členové týmu pobaveně komentují. Je znát, že čas investovaný do vývoje vlastního enginu se vyplatil a nyní umožňuje jak tvůrcům, tak i komunitě pohodlně pracovat/upravovat vše potřebné.

Když už jsme u kanceláří. Díky internetu jsme už měli možnost virtuálně navštívit vymazlené pracovní prostory u Valve (Bellevue, stát Washington) a v nedávné době také DICE ve Stockholmu. UWE mají své sídlo, tak jako Valve na západním pobřeží USA, v San Francisku, ale jak můžete sami pozorovat, jejich pracovní prostory jsou také krásné, ale poněkud skromnější.

Je hezké vidět, kam až sahá hráčské odhodlání a vášeň. Australský fanoušek Hugh Jeremy, známý svým YouTube kanálem NS2HD, kde ve více než 120 komentovaných videích mapuje postupný vývoj NS2, dostal nabídku od UWE navštívit je v USA. Za své peníze si pořídil letenku a vydal se přes Tichý oceán do San Franciska (asi moc nesledoval LOST). Celý týden strávil s malým vývojářským týmem a pomocí videokamery zdokumentoval, jak vypadá každodenní činnost několika lidí na indie projektu. No řekněte, kde jinde s vámi při rozhovoru bude game director hrát ping-pong?

Doufám, že se vám nakouknutí do světa nezávislého vývoje her líbilo a že třeba jednou seberete odvahu a vložíte své finance do některého ze stovek projektů čekajících třeba na vaši pozornost.

Steam skupina Natural Selection 2 (CZ/SK) – aktuality, diskuze, společné hraní…

Sdílet/Email

Originálních plošinovek není nikdy dost a Lylian patří navíc mezi ty, které si užijí i méně nároční hráči. Navíc díky svému až uměleckému zpracování je na ní příjemný pohled. To ale nemění nic na tom, že v jádru je tohle akční hororová záležitost s depresivní atmosférou, takže nic pro malé děti.

+ GALERIE

Tuhle indie plošinovku má na svědomí studio Pixelpickle Games , které plánuje Lylian vydávat po epizodách. Vyzkoušel jsem demoverzi, která obsahuje krátkou ochutnávku z první epizody s názvem Paranoid Friendship. Příběh hry jde v kostce zhruba takto: Lylian není obyčejná holčička. Má svůj svět, své nálady, představy a svá tajemství. Pro rodiče je její chování nepřijatelné a tak Lylian umístí do blázince. Tam začíná vaše putování světem plným nepřátel, bludů a zvláštních postav.

Na rozdíl od jiných plošinovek poutá Lylian pozornost tím, že hlavní hrdinka dokáže své představy přenést do reality a tím bojovat proti zlu, které je kolem ní. Kromě základních útočních úderů, které jsou příznačně vedeny dlouhými rukávy její kazajky má Lylian ještě po ruce svého medvídka, kterého dokáže oživit v případě potřeby. Medvídek se dostane na zdánlivě nedostupná místa skrze šachty a pomáhá tak otevřít zamčené dveře.

Do cesty se vám v demu postaví nepřátelé z řad personálu blázince a po celou dobu budete mít pocit, že vás někdo/něco neustále sleduje. Objevují se zde také duchové a stíny. Lylian musí čas od času doplnit zdraví nějakým jídlem, nejlépe jejími oblíbenými buchtami s náplní. Kromě akčních pasáží je ve hře také prostor pro vyprávění příběhu pomocí NPC postav. Demo je dost krátké a na jeho konci si vyzkoušíte, jak Lylian umí své sny převést do reality.

Lylian je určitě zajímavá a originální plošinovka, která tak trochu koketuje s American McGee’s Alice, ale ve 2D. Na homepage hry je doprovodný komix. Za 5$ si můžete zakoupit první epizodu, nebo aspoň vyzkoušejte demo, přestože třeba plošinovkám zrovna neholdujete.

[View with PicLens]

123►

Sdílet/Email

Nastal čas podívat se opět na zoubek (drápek) hernímu výtvoru Natural Selection 2 (NS2) od nezávislého studia Unknown Worlds, který se má čile k světu. Kdo by ještě náhodou nevěděl kam zařadit tuto indie hru, kombinující prvky FPS a RTS na poli sci-fi herní scény, toho odkážu na naše záživné preview nebo další přehledný zápisek plný obrázků a informací.

/uvnitř článku TRAILER/

Necelé čtyři měsíce probíhalo uzavřené alfa testování pro „vyvolené“, kteří si v předobjednávce hru koupili ve speciální edici. A nedávno jsme se stali svědky exkluzivního oznámení o spuštění“ uzavřené „beta fáze hry. Samotné oznámení na herním webu Joystiq je doprovázeno trailerem představující poslední druh (herní třídu) nepřátelské mimozemské rasy Kharaa – přivítejte zakeřného Fadea:

Uzavřené beta testování je nyní přístupné všem, kteří si pořídí hru v Standard Edition za 34.95$ (629Kč) a dostanou se tak mezi „horních“ 10 000 šťastlivců, kteří okusí atmosferické souboje mezi neohroženými mariňáky TSA a slizkými a podlými příslušníky mimozemské rasy Kharaa.

Nyní bych si dovolil připojit několik vlastních poznámek a postřehů, které jsem posbíral od spuštění alfa verze hry před čtyřmi měsíci.

Už na první pohled mě zaujalo ztvárnění rasy Kharaa. Všechny „příšerky“ a jejich doprovodné živoucí stavby mi nejvíce připomínají posádku Bludného Holanďana z filmu Piráti z Karibiku. Jde o jakousi kombinaci mořských tvorů, ještěrů a rostlinných útvarů, které tvoří jeden harmonický zabijácký celek.

Naproti tomu mariňáci TSA (Trans-System Authority) a jejich vybavení působí důstojně až uhlazeně. A právě svojí vojenskou strohostí a mechanickou precizností dokáží vzbudit respekt.

Přímo nadšen jsem byl grafickým zpracováním světa NS2. Nezávislá tvorba této hry s sebou, kromě nevýhody v podobě delší doby vývoje, přinesla svobodné rozhodnutí autorů vytvořit si vlastní grafický engine Spark, který mohli uzpůsobit vlastním potřebám ve hře. Od malého, čtyřčlenného týmu s finanční podporou pouze hráčů předplatitelů jsem opravdu nečekal takto graficky vyvedené interiéry prostor, dokonale vymodelované postavy, detailní a efektní hru světel a stínů, částicové efekty… Hra bude dokonce podporovat techologii PhysX a již nyný využívá fyziku Havok pro „posmrtné“ chování těl.

Vizuální stránku hry si můžete nejlépe vychutnat ve videoseriálu na YouTube (kanál NaturalSelection2HD), který je tvořen jedním velmi schopným fanouškem z Austrálie. Jeho krátká HD videa, přehledně a srozumitelně představují jednotlivé prvky a aspekty hry (zbraně, postavy, gameplay, RTS prvky, bugy…). Osobně bych doporučil video představující plamenomet a také tento kousek, který krásně předvede vliv grafických efektů na samotné hraní. Autor YouTube kanálu dokonce vytvořil first-person kopii originálního traileru, který představuje Fadea.

Studio Unknown Worlds je v přímém kontaktu se svojí komunitou, která pomocí speciálního diskuzního fóra podává zpětnou vazbu o všemožných problémech na které lze ve hře narazit. Na oplátku, se nedočkaví fanoušci mohou dozvědět, na čem se právě pracuje. Pomocí tzv. Pivotal Trackeru studio v reálném čase ukazuje, které bugy právě řeší, nebo jaká novinka se objeví v příštím updatu. A že problémů není málo.

Od vydání alfa verze hry se vývojáří potýkají se síťovou nestabilitou (komunikace server/klient) a s horší optimalizací svého enginu. K dobru se jim musí přičíst, že velmi pohotově reagují a vzniklé problémy řeší častým patchováním, které probíhá zcela bezproblémově přes STEAM klienta. V posledních týdnech také proběhlo intezivní optimalizování grafického enginu Spark, takže hra nyní běží mnohem plynuleji. Cesta k úplnému vyladění enginu je ovšem dlouhá a právě zde se nejvíce projevuje největší nevýhoda nezávislého vývoje – vše trvá trochu déle a fanoušci, předplatitelé jsou víc a víc netrpělivější.

„Unknown Worlds“

Od doby co jsem začal sledovat NS2 jsem si nikdy pořádně nedokázal představit jakým způsobem se v této hře bude kombinovat FPS s RTS a jestli mě vůbec bude tato kombinace bavit. K mému milému překvapení jsem se já, zarytý FPS hráč, nechal nejvíce strhnout právě RTS složkou hry. Více, než zdlouhavé popisování, vám prozradí výborná videa od již dříve zmíněného australského kolegy. V tomto videu uvidíte jak ve hře funguje systém „surovin“ a zde se vám v plném rozsahu předvede tzv. „commander view“.

Nyní už nemám pochyb o kvalitách NS2 a vývojářské studio Unknown Worlds obdivuji pro jejich nepolevující pracovní nasazení, které pramení jen z čisté radosti tvoření hry pro sebe a svoji herní komunitu.

Steam skupina Natural Selection 2 (CZ/SK) – aktuality, diskuze, společné hraní…

Sdílet/Email

Po dlouhé době jsme se rozhoupali k natočení pořádného videoblogu, ve kterém vám ukážeme v akci překvapivě nepříliš známý ovladač Novint Falcon, který je možné sehnat pouze v USA. Tento ovladač je revoluční svým force-feedbackem do všech směrů a na rozdíl od volantů či vibrujících gamepadů se tento ovladač skvěle hodí ke hraní 3D akčních her, jmenovitě FPSek. Protože podpora ze strany vývojářů není zrovna dvakrát veliká, vybrali jsme trojici her, kde ovladač přímo exceluje – Team Fortress 2, Crysis a Doom 3. K hraní jsme si pozvali „kolemjdoucího“ Mr. Heavyho, který zcela nezaujatě vynese na konci jasný verdikt, zda-li tento ovladač stojí za hřích.

Aby tento ovladač fungoval tak jak má a poskytoval co možná nejlepší herní zážitek, je potřeba hru doplnit o speciální ovladače, které každé akci a reakci ve hře namapují příslušný efekt zpětné vazby. Ovladač tak dokáže simulovat hmat tím, že vám umožní doslova osahat si libovolnou texturu. Dále při jeho držení vnímáte váhu zbraně v ruce, pohyby postavy (skok, úkroky), zásahy do těla a samozřejmě střelbu s rozdílným recoil efektem podle typu zbraně. Např. Valve tyto ovladače automaticky integrovalo do svých her L4D, HL2: Episode 1-2 nebo TF2. U ostatních je potřeba doinstalovat ovladače od výrobce. Seznam podporovaných her je zatím poměrně úzký, ale díky neustálé práci na tzv. F-Gen univerzálních ovladačích by časem neměl být problém vytvořit herní profil prakticky do jakékoliv hry.

Více o výrobci a ovladači najdete zde: http://home.novint.com/.

Videotest ovladače najdete zde: Doupě.cz.

Další ukázková videa najdete na mém YouTube profilu.

Cena: 250$ + Pistol Grip 30$

Sdílet/Email

Zkušení vývojáři z Milestone nedávno představili své nové závodní dítko v hratelné demoverzi a protože závody patří mezi mé oblíbené žánry, nemohl jsem nevyzkoušet. Toto studio má zasebou již 20 víceméně úspěšných titulů z řad automobilových a motocyklových závodů. Jejich nový počin s licencí WRC je proto velmi sledován jak natěšenými hráči, tak i samotnými závodníky. Podle prvních recenzí si hra odnáší nadprůměrná hodnocení v rozmezí 7-8/10. Nejvíce kritiky z řad hráčů padá na nepříliš moderní grafické zpracování, které je ale dle mého názoru velmi funkční a plně dostačující. Navíc máte jistotu, že si hru zahrajete na plné detaily. Já ji rozběhal ve FullHD na svém notebooku a přináším ukázku z hraní demoverze. Ta nabízí dvě vozidla – Citroën C4 WRC a Ford Focus RS WRC 09, které můžete prohnat na dvou tratích – ve Finsku a Jordánsku.

V demu jsem si nevedl příliš dobře, jak ukazují již vlastní záběry z hraní. Finskou trať jsem zkoušel dvakrát a právě druhý pokus je zaznamenán na videu. Pár hitů o svodidla mě neminulo a dost možná za to může ovládání na klávesnici. V demu není možné namapovat ovládání na gamepad. Podle nahrávací obrazovky, kde je zobrazen Microsoft X360 gamepad to možná jde, ale jen s tímto typem. Druhá stage v Jordánsku se mi vůbec nepovedla, jel jsem ji na první pokus, takže do některých zatáček jsem najížděl velmi nepřesně a příliš rychle. Z pomocníků jsem měl zapnutého jen brzdového asistenta, který ale nebyl vůbec znát. Auto má po celou dobu jízdy tendenci klouzat, což je určitý nezvyk, ale v reálu se wrcčka takto zkrátka chovají. Je potřeba větších hrátek s brzdou. Jednotlivé pohledy na auto či z kokpitu jsou velmi dobře hratelné. Celkově zpracování neurazí ani nenadchne, přesto mám z WRC 2010 velmi dobrý pocit. Je to závodní hra ze staré školy, na nic si nehraje a od hráče vyžaduje určitou dávku trpělivosti a závodnického citu. Není to hardcore jako Richard Burns Rally, ale zase to není tak arkádové jako série Colin McRae Rally. Vidím to na dobře trefený střed, který si užijí oba tábory hráčů.

WRC 2010 v číslech: 18 aut, 58 jezdců, 32 typů poškození, 13 rally, 78 tratí a 5 trofejí. Vychází 8. listopadu 2010 na PC, X360 a PS3.

Sdílet/Email

V pondělí 27. září 2010 se v pražské herně BattleZone konala předváděcí akce multiplayeru nového Medal of Honor, na kterou byla pozvána komunita hráčů, blogeři a novináři. Sešlo se nás asi kolem třiceti a v multiplayeru 12 vs. 12 jsme si ošahali čtyři multiplayerové módy hry napříč několika mapami. EA Czech se v poslední době hodně snaží dostat vybranou veřejnost k některým hrám ještě dříve než vyjdou, za což jim patří velký dík. Kromě mě byl ještě z FE na akci přítomen Honza „Gage“ Lajer a ten 2,5 hodinový maraton jsme si docela užili. Následné posezení u piva v blízké restauraci už pak byla taková příjemná třešnička na dortu, které si ceníme snad ještě víc.

Od prvního traileru na nový MoH jsem věděl, že můj zájem o tuto hru se bude týkat primárně singleplayeru. Atraktivní prostředí a řekněme si na rovinu také inspirace válkou v Afghanistánu jsou dvě věci, které lákají mnohem víc než nějací sci-fi cowboyové z budoucnosti. Nechci tvrdit, že hra je díky tomu autentická či nedejbože realistická, ale kouzlo nedávných událostí, jejichž následky pociťuje (chtě nechtě) celý svět v současnosti, přináší do hry zcela nový rozměr. O singleplayeru toho ale zase tolik nevíme, takže se vrhnu na mulťák tak, jak to cítím. První dojmy z uzavřené bety najdete zde.

MÓDY HRY

Team Assault je klasická vyvražďovačka dvou týmů na malých mapách. Když říkám malých, myslím tím opravdu prťavé mapy o maximální rozloze zhruba budějovického náměstí, nebo spíše jeho vnitřní části. Při maximálním počtu hráčů (24) je to opravdu masakr a člověk se často respawnuje jen proto, aby do dvou vteřin zemřel. Tohle je třeba věc, co mi vadí, ale nikdo neříká, že se vždy musí hrát v plném počtu hráčů. Nevhodný respawn je ovšem věc, kterou pouhým snížením počtu hráčů nevyřešíte. Nemožnost vybrat si kde se objevíte je docela problém. Budu hodně srovnávat s Bad Company 2, kde se hráč může přiřadit do týmu a v něm se respawnuje za zády hráče, kterého si vybere. Navíc v MoH na mapách chybí úkryty či prostory, kde by se hráč po respawnu neocitl hned v ohrožení. Samozřejmě to neplatí vždy a také záleží na tom, který mód zrovna hrajete, ale v BC2 se mi nikdy nestalo, že bych několikrát po sobě zemřel hned po respawnu. Zde se to stávalo na můj vkus až příliš často.

Sector Control je mód jehož podstatou je zabírání území (vlajek). Ty jsou na mapě 3-4 a díky jejich rozmístění je nutné být neustále v pohybu. Tento mód patří k těm taktičtějším, ovšem opět trpí neduhem špatného respawnu. Na mapě jakési základny v horách jsem se několikrát schoval do stanu a z poza stolu vystřílel třeba 5 respawnujících se nepřátel, přičemž ti neměli ani tušení, kde se nacházím. Takto chytře se mi to dařilo i na jiné (městské) mapě, kde jsem se pro změnu schoval do garážových vrat. Nebýt toho, že jsem nepoužil tlumič a byl tak vidět záblesk z mé zbraně, tak tam nejspíš kosím jednoho nepřítele za druhým ještě teď. S tím je spojena další nepříjemnost a tou je nedostatek munice. V Bad Company 2 je její doplnění otázkou vlastní pomoci (v případě hraní za assault), nebo vyčkání na doplnění ze strany spoluhráče. V MoH je nutné na mapě najít doplňovací stanoviště, které se vám zobrazuje na radaru. Je docela nepříjemné běhat po bojišti a hledat ošatku s náboji, když víte, že by to šlo udělat elegantnějším způsobem. Tvůrci ale nejspíš nepočítali s tím, že ve hře přežijete tak dlouho, že vám dojdou náboje. Jednou z dalších možností jak doplnit munici je sebrání jiné zbraně po mrtvých.

Combat Mission je pro mě osobně nejpřitažlivějším módem ze všech a to z jednoho prostého důvodu – je to více o pohybu a taktice. Podobně jako v Bad Company 2 a módu Rush jeden tým brání území a druhý se jej snaží dobýt. Na mapě je 5 úkolů, které je třeba postupně plnit abyste se dostali dále. My jsme hráli sněžnou mapu v horách a musím říct, že zatímco náš tým si vedl velmi dobře, soupeři jakoby nevěděli, jak to správně hrát. Dostat se z místa respawnu k prvnímu objective byl pro ně nadlidský úkol a to především z toho důvodu, že vůbec nepoužívali granáty ke krytí. Odstřelování nebožáků z uctivé vzdálenosti bylo velmi snadné a tím pádem i nepříliš zábavné. U této mapy je také docela problém nepřítele překvapit, protože další postup je omezen většinou jen na 2-3 koridory či cesty, které jsou navíc velmi úzké. Opět musím kritizovat celkovou rozlohu bojiště, které je zkrátka velmi malé a nenabízí prostor pro překvapení. Srovnání s Bad Company 2 nepřipadá vůbec v úvahu, je to jako srovnávat Mini s nějakým SUV.

Čtvrtý mód se mi bohužel nevryl do paměti. Ovšem podle oficiálních informací EA má Medal of Honor nabídnout více jak 5 multiplayerových módů. Abych celkově shrnul pocity z multiplayeru MoH, musím opět zopakovat to, co jsem psal již v dojmech z první bety. Multiplayer pro mě není tím, na co se u této hry těším. Mám k tomu jeden jediný důvod – Bad Company 2. Multiplayer BC2 je zkrátka po všech stránkách promakanější. Nabízí opravdu zničitelné prostředí, čtyři různé postavy, jejichž využití má reálný taktický dopad na vývoj zápasu, rozlehlá bojiště, více zbraní a výbavy, subjektivně o něco lepší zvukový „arzenál“ a vyváženější mapy pro více hráčů. A hlavně u BC2 člověk svému týmu skutečně pomáhá, cítí spolupráci a vnímá jak celý tým šlape. MoH je tak spíše jakýmsi mezistupněm mezi BC2 a MW2, přičemž je otázkou, kterou skupinu hráčů osloví. Ti, co hrají BC2 nemají důvod přecházet ke hře, která nabízí výhradně arkádový zážitek ve zběsilém tempu, kde jedinec hraje za sebe a pomáhá jen tím, že má přesnou mušku. No a potom jsou zde hráči MW2 a ti jsou zase již zvyklí na to svoje. Jsem hodně zvědavý, koho multiplayer MoH osloví a jak si povede ve srovnání s hlavním rivalem, Modern Warfare 2. Zajímavé také bude sledovat, jestli EA přistoupí ke kočkování s hráči formou nějakého „vypečeného“ DLC jako v případě MW2. Tak jako tak si do svého deníčku poznamenávám – Medal of Honor multiplayer – NE, singleplayer – ANO, těším se.

P.S. Nezapomeňte na MoH open-betu, která začíná 4. října a končí 7. října. Plná hra pak vychází 15. října 2010.

Sdílet/Email

Pokud máte grafickou kartu od Nvidie, pak jste určitě při hraní demoverze Mafie 2 zkoušeli hrát se zapnutým PhysX, čili vylepšenými fyzikálními efekty. Tyto efekty se osvědčily např. ve skvělém Mirror’s Edge, Cryostasis nebo Batman: Arkham Asylum. Jsou to všechno drobné detaily, nad kterými mnozí jen ohrnou nos, ale právě tyto detaily dělají z hraní zase o kousíček lepší zážitek. A pokud máte dostatečně našlápnutý stroj, není důvod hrát bez PhysX. Ovšem na slabších konfiguracích je rozdíl ve výkonu až 20%, což ukázal i tento benchmark, který si ostatně můžete všichni v demoverzi vyzkoušet. Pro ostatní jsem připravil srovnávací video a obrázky, které ale ukazují ještě něco jiného.

Na notebooku Asus G51Jx s procesorem i Q720 taktovaném na 1,6 GHz (max. 2,8 GHz), 6 GB RAM 1333 MHz DDR3 a GeForce 360M GTS s 1GB VRAM GDDR5 byl průměrný počet snímků za sekundu bez PhysX 22,9 a s PhysX na medium 18,7. Ovšem veliký rozdíl je v dosaženém maximu počtu snímků za sekundu, kdy s PhysX se údaj vyšplhal na 47,6 fps a bez to bylo již úctyhodných 76,9. Znamená to tedy, že v některých scénách si Mafii 2 bez PhysX užijete skutečně výrazně plynuleji, přičemž rozdíl ve vizuální hostině není zase až takový. Spíše je dost rozporuplný a obávám se, že Mafii 2 implementace PhysX tak úplně nesluší. Hlavním rozdílem jsou výraznější úlomky zdí od kulek, které navíc zůstávají ležet na zemi, nebo trosky po výbuchu vozidel. Větších rozdílů jsem si nevšiml.

Test ale také ukázal zvláštní odlišnosti v pozici postav či předmětů. Na přiložených obrázcích je možné vidět scénu, kdy jedna z postav je usmrcena a leží pod koly auta (bez PhysX), zatímco s PhysX zůstala naživu a vesele střílí kolem sebe. V další scéně, kde obyvatelé města utíkají pryč je vidět, že muž běží jako první se zapnutým PhysX, zatímco v druhé scéně je předběhnut jednou z žen. Asi mu to s PhysX lépe běhá

Úplně na konci je pak na zemi vidět stín ptáka (bez PhysX), který letí kolem, zatímco ve verzi s PhysX tam není. Nakolik v tom má prsty samotné PhysX a nakolik je to dílo náhody nedokážu posoudit, ale je dost dobře možné, že tento benchmark stejně jako celá hra obsahuje tolik proměnných, že po vizuální stránce nikdy nebudou takové scény vypadat vždy totožně, i kdybyste se chovali na milimetr stejně.

Na závěr za sebe mohu říct, že PhysX v případě Mafie 2 nepředvádí kdovíjaké zázraky a třeba reakce postav na výbuchy či zásahy kulkou mi přijdou naprosto stejné u obou verzí, což je určitě škoda. Tvůrci to prezentovali trochu více velkolepěji, než tomu ve skutečnosti je, ale to nemění nic na tom, že Mafie 2 u mě zůstává nejočekávanější hrou roku.

Ke stažení (35 MB, rozlišení 640×720, formát .avi, kodek H.264) je možné stáhnout ze dvou mirrorů:

Download Uloz.to

Download MediaFire

[View with PicLens]

1234►

Sdílet/Email

Akčních her není nikdy dost a obzvláště těch third-person. Ty na rozdíl od stříleček z pohledu první osoby nabízí větší prostor pro vizualizaci vlastní postavy, což v kombinaci s různými prvky krytí a pestřejší paletou animací dělá z těchto her velmi svěží zážitek. Kane a Lynch 2 navíc do hry přidává množství speciálních efektů a filtrů tak, že filmovější hru byste hledali jen těžko. K tomu si přidejte unikátní multiplayerové módy a máme kandidáta na akční hit roku.

Demoverze nabízí krátkou pasáž z příběhové části hry a jednu mapu z multiplayerového módu Fragile Alliance, což by se dalo přeložit jako “křehké spojenectví“ a to sedí náramně. O tom ale až později. Na první pohled mě zaujalo parádní zpracování, kdy je možné v úvodní scéně v restauraci efektně rozstřílet dřevěné ohrádky kolem jednotlivých stolů. Interaktivní prostředí tedy máme. Za povšimnutí také stojí neustálé žbreptání obou dvou hrdinů, kteří si mají co říct i v těch nejvypjatějších chvílích. O nadávky mezi sebou či ostrá slova směrem k policistům není nouze.

Animace postav jsou krásně přirozené, čehož si lze všimnout třeba v momentě “odpočinku“, kdy si Kane poté co vystřílí několik mozků z hlav nebohých příslušníků šanghajské policie zapálí cigaretku. Pohoda, tabáček, když ze zdi teče mozeček. No nic. Prostě animace a cut-scény v enginu jsou pěkně filmové. Ještě filmovější je ovšem samotná kamera z poza vaší postavy, když se vydáte trochu zasprintovat. Kamera se třese ze strany na stranu až trochu ztrácíte přehled o svém okolí, což je v nejlepším pořádku, protože Usain Bolt při sprintu po 100m dráze také nedokáže vnímat, jestli pět z deseti diváků pije kolu, líže zmrzlinu nebo drží v ruce kalašnikov.

Menší výtku bych měl ke krycímu systému, který mi příliš nesedí a zdá se mi trochu humpolácký a málo propracovaný ve srovnání s jinými hrami. Zde bych uvítal větší možnosti míření a vykukování z poza rohů. Také mám trochu problém se zaměřováním, které je dosti nepřesné a na větší vzdálenost je střelba loterií rovnající se vypálení šťastných deseti kulek. Při delším míření by se hodilo, kdyby se zaměřovací křížek tzv. usadil a zúžil svůj rozptyl. Na blízko je to v pohodě, ale třeba už na střední vzdálenost je zásah do hlavy otázkou více než jednoho výstřelu. Možná tím autoři chtějí hráče přinutit k akčnějšímu stylu hraní, nebo mají slabost pro velké množství vystřílené munice. Úchyláci.

Když už jsem se v úvodu zmínil o vulgárních výrazech a nadávkách, které ve hře padají téměř v kadenci ta ta ta ta ta, nesmím opomenout tzv. kostičkovaný efekt cenzury, která vám nedovolí omrknout rozstřelené lebky vašich obětí. Na jednu stranu to působí až dokumentárním dojmem, na druhou stranu řada krvežíznivých hráčů to asi příliš neocení. Osobně mi to zas až tolik nevadí, ale v plné hře se v několika scénách mají objevit nahé dívčiny a tam už mi to trošku vadit bude. Dobře ale vím, že kvůli nahotinkám či vyvřelým vnitřnostem tyhle hry přeci nehrajeme, že jo!

Singleplayer podle dema vypadá na skvělou zábavu s dospělým příběhem s nálepkou M jako magoři. Ještě zajímavěji ale působí multiplayer, který svými módy dělá tak trochu reklamu zločincům a zlodějům. V demu si můžete vyzkoušet Fragile Alliance, kde se parta hnusných zlodějských šmejdů vydá na lup. Můžete hádat dvakrát za koho hrajete, ale stejně to uhodnete na poprvé. Jste zlí. Dokonce tak zlí, že můžete postřílet své týmové kolegy a obrat je o peníze. Nesmíte ale zapomenout na útěk, který je zajištěn přistavěnou dodávkou. Jakmile vám kolegové s dodávkou ujedou, musíte chvíli počkat, než se objeví další. Mezitím si to můžete vyřídit s těmi, co vás zradili střelbou do zad, pokud ovšem už neujeli v autě před vámi. Když zemřete, dostáváte druhou šanci díky respawnu do policejních řad a protože všichni dobře víme, že i mezi policajty se najdou lumpové jak Brno nebo jak Praha, abych nikoho neurazil, můžete si přijít na pěkně tučnou odměnu.

Hraje se vždy na tři kola, přičemž ještě získáváte různé prémie za zabití a dělíte se o podíl s kolegy, kterým se podařilo také zdrhnout z místa činu s vámi v autě. V tomto módu jsou vašimi nepřáteli jen boti, ale jen do té doby, než je některý z vašich kolegů sejmut a poslán na druhou stranu barikády. Mezi další módy patří Undercover Cop, kdy se jeden ze členů bandy tváří mega drsně, ale jinak je to hodný polda jako Axel Foley v přestrojení a snaží se sabotovat krádež peněz. Nakonec zde máme Cops & Robbers, kdy si to rozdají pěkně na férovku dva týmy živých hráčů. Mulťák má být navíc doplněn o žebříček a levelování postavy s možností nákupu nové výbavy za ukradené prašule.´

Suma sumárům čmuchám u dvojky Kane & Lynch velkou zábavu pro velké kluky a holky. V Evropě má tahle řezničina vyjít již 20. srpna 2010 a já si jí rozhodně nenechám ujít, protože jsem zas*anej úchylák.

Sdílet/Email

Po 6,5 hodinách hraní bety nového Medal of Honor slyšte můj verdikt. Nové dílko od EA srovnávané s Bad Company 2 či Modern Warfare 2 je sice v jistých situacích těmto dvěma hrám velmi podobné, ale celkový dojem spíše ukazuje na trochu jiný zážitek z hraní. Otázkou zůstává, koho vlastně dokáže zaujmout multiplayer, který se sice dobře hraje, ale zdaleka nenabízí tolik, co konkurence.

Na nový díl MoH jsem se těšil a stále těším. Multiplayerová beta ukázala pouze jednu stránku hry a to k důvěryhodnějším závěrům zkrátka nestačí. Můžu začít střílet od boku velkohubá prohlášení o až přílišné podobnosti s největšími konkurenty v tomto žánru výše jmenovanými, ale to by bylo DMSN (čti dle mého skromného názoru) příliš ukvapené a nezodpovědné. Dvě mapy, respektive dva herní módy, jsou ve hře zastoupeny městským prostředím Kábulu a hornatými pustinami Helmanského údolí. Zatímco v první mapě dochází k obyčejnému vraždění mezi americkými jednotkami a afghánskými povstalci (teroristy chcete-li), tak ve druhém a pro mě osobně výrazně atraktivnějším prostředí je tento souboj okořeněn o postupné obsazování klíčových bodů mapy. Úkoly jsou zde jasné. Překonat zátarasy, obsadit pevnost či bunkry a na závěr zničit hlavní sídlo. Nic nového.

Volba mezi třemi typy jednotek je pro mě osobně zklamáním. Čekal bych více jednotek a hlavně větší důraz na jejich spolupráci. V praxi je úplně jedno, jestli hrajete za Snipera (mimochodem na začátku bez sniperky), obyčejného Riflemana či Special Ops. Arzenál se od sebe příliš neliší. Používání granátometu je velmi podobné bazuce a také výsledný efekt je téměř shodný. Taktizování v tomto případě nenajde uplatnění, což je škoda. Volba postavy se tak pro mě scvrkla na dilema šuma-fuk s vědomím, že svému týmu pomůžu nejlépe tak, že zabiju co nejvíce nepřátel. Kdo znáte Team Fortress 2, budete zklamání dvojnásob. Tím se také dostávám k jednoduché otázce, na kterou je až hanba odpovědět. Kde je medik? To je ten pán, který mě přijde vyléčit, když jsem zraněný. V MoH možná přijde i kouzelník, ale medika se nedočkáte ani kdyby jste uměli čarovat. Samozřejmě je potřeba nějakým způsobem MoH od své konkurence odlišit, ale proč tímto minimalistickým řešením? Nechápu.

Získávání zkušeností, medailí, stuh a nové výbavy je již takovým evergreenem mainstreamových akcí a nemám proti tomu vůbec nic. Je to jedna z věcí, která právě tyto akce udržuje při životě a která motivuje hráče do dalšího hraní. V MoH je získání těchto odměn za zásluhy doprovázeno adrenalinovým zaduněním a obdržením speciálního útoku. To je většinou nějaký airstrike, který namíříte na nepřítele přes dalekohled. Tímto způsobem se velmi snadno eliminují kempující nepřátelé, kteří mají v oblibě místo opekání vuřtů dělání děr do hlav nicnetušících neznabohů. Zároveň ale dodávám, že kempování je v MoH otázkou pouze pár vteřin, protože spatřit takto schovaného hráče je zde opravdu snadné ať už díky muzzle fire efektu (je možné eliminovat tlumičem), traicingu střel nebo směrovému ukazateli při zásahu.

MoH charakterizuje jedna věc – rychlost. Dle vlastních zkušeností mohu říct, že jakmile spatříte nepřítele (prakticky na jakoukoliv vzdálenost) a on současně spatří vás, pak je otázka života a smrti zodpovězena během 1-2 vteřiny. Velmi často dochází k oboustranným zabitím. Střelba je navíc na můj vkus až příliš přesná, klidná a rychlá. Trochu více skillu by v tomto případě neuškodilo. Často jsem byl na konci hry mezi prvními třemi hráči v žebříčku dosažených bodů a to se za žádného ostro/rychlo-střelce nepovažuji, ba naopak. Body sbíráte jednak za plnění úkolů a samozřejmě za kosení nepřátel. Headshoty jsou s bonusem atd. Ovšem další bonusové bodování je divné a chtělo by doladit. Např. extra body za asistované zabití jsem získával jen výjimečně, ačkoliv s jistotou mohu říci, že postřelení nepřítele, který byl v zápětí dodělán mým kolegou jsem úspěšně praktikoval velmi často. Body nikde. V tomto ohledu by se na MoH mělo výrazněji zapracovat.

Hlavním lákadlem je pro mě prostředí hry. Afghánistán má zkrátka něco do sebe a válka je tam jako doma. Solidní zpracování terénu a jeho okolí kazí jeden drobný detail. Respektive on by to byl drobný detail, kdyby nebylo Bad Company 2. Slibované zničitelné prostředí v multiplayeru, který běží na Frostbite enginu, je ta tam. Nebo spíše je tam (BC2), ale tady není. Pravda, je možné zničit některé okatě architektonicky slabší zdi, ale to je jak plivnutí do rybníka. Zapomeňte na rozstřílení celé budovy na cimprcampr a připravte se pouze na malé campr vybraných míst. Ze zdí sice odlétávájí trosky všemožných tvarů a velikostí, ale po usednutí prachu a špíny se na vás pár centimetrů tlustá zídka směje dál, zatímco se vám v ruce klepe do ruda žhavá bazuka. Pro mě osobně je toto jedním z úplně největších zklamání a proto musím na závěr vyřknout tento dojem. Pokud máte Bad Company 2, nemáte důvod hrát multiplayer MoH. Jestli se v plné verzi něco nezmění, pak multiplayerová část hry sice své fanoušky určitě najde, ale ti nebudou z řad Bad Companistů.

P.S. Na single se ale stále těším.

[View with PicLens]

1234►

Sdílet/Email

O Interstellar Marines (dále jen IM) už jsem napsal hezkých pár řádek a musím říct, že za celou dobu, co tento dlouholetý projekt malého dánského studia Zero Point Software (dále jen ZPS) sleduji, jsem nebyl tak nadšený, jako když jsem viděl video hratelné ukázky, kterou ZPS prezentovali na GDC 08. V tomto článku se vám pokusím co možná nejdetailněji popsat, co tato exkluzivní videoprezentace ukazuje. EXKLUZIVNÍ INFO.

Na úvod ještě malá poznámka k tomu, proč vlastně toto video není veřejné. Jak už jsem v článku o AAA indie psal, ZPS měli dříve uzavřenou smlouvu na používání Unreal engine 3.0. Kvůli finančním problémům si studio tento engine nadále nemohlo dovolit a tudíž prezentování hry na tomto enginu není možné, protože stále podléhá licenci. Nyní je hra vyvíjena na Unity enginu a hratelné ukázky (The Vault, Bullseye a Running Man) tak běží ve vašem prohlížeči, což je veliká výhoda oproti Unreal enginu.

Videoprezentace má 15 minut a o komentář se postarali Kim Haar Jørgensen (vedoucí vývoje) a Kristian Waneck (producent).

První část je věnována informacím o světě IM, jak by to mělo vypadat a je doprovázena řadou artworků, které můžete najít na homepage hry. Hráč se vžije do role člena elitní jednotky Interstellar Marines, která spadá pod organizaci ITO (což je de facto něco jako NATO v budoucnosti), která chrání lidské kolonie na Marsu či Měsíci. Zároveň se tyto jednotky podílí na bezpečnosti při různých vědeckých (biologických, chemických) výzkumech. První kontakt s novým živočišným druhem nebo mimozemskými vetřelci se odehraje právě při snaze kolonizovat jiný solární systém. Toto střetnutí bude mít devastující následky.

Další část videa si klade otázku, jak by tento první kontakt měl vypadat. Zároveň odkazuje na filmy jako Zachraňte vojína Ryana, Vetřelec, Hvězdná pěchota či Final Fantasy, ze kterých se hra inspiruje. Atmosféra, realistické zpracování akčních scén, přesvědčivé prostředí či citlivé využití efektů jsou základem maximálně bezprostřední hry, kterou má Interstellar Marines být. IM si klade za cíl ukázak žánr 3D akčních sci-fi her ve zcela novém světle a především chce vtáhnout hráče do hry tak, aby svojí postavu vnímali a cítili se jako v kůži mariňáka budoucnosti.

Třetí část videa (zhruba 5. minuta) už je věnována přímo hratelné demo ukázce. Na začátku zde padne zajímavá poznámka z úst jednoho z vývojářů. Dnešní FPS hry jsou podle něj spíše “First Person Viewer“, kdy se z hráče stává pouze divák scény, která se odehrává před jeho očima. Chybí zde skutečné vtažení do hry. IM klade důraz na tzv. “character immersion“, kdy hráč má pochybovat o tom, kde končí realita a kdy začíná hra. Už první záběr ze hry je něco velmi svěžího. Stojíte v chodbě vesmírné stanice, v ruce držíte automatický samopal a přes hlavu se vám stáhne kryt ochranné helmy. Okraje helmy částečně snižují viditelnost a zároveň se vám přímo v helmě objeví HUD, který sem tam problikne. Vpravo máte ukazatel počtu nábojů v zásobníku, celkový počet nábojů a hodnotu zdraví. Vlevo máte typ používané zbraně a nastavení režimu střelby (semi/full automatic).

S postavou se následně objevíte v místnosti, která je zaplavená do několika centimetrů vodou. Zde k demonstraci některých efektů dojde ke změně pohledu na vaší postavu, kterou nyní vidíte celou. Zde jsem si všiml především velmi reálného recoil efektu (zpětný ráz) a perfektní animace nabíjení, kdy prázdný zásobník vyklouzne ze zbraně na zem (není vyndaván rukou). Dále je zde vidět zapnutí přisvětlovací baterky na zbrani, která vytváří velice zvláštní efekt modré záře, když světlo vidíte z úhlu.

Následuje ukázka běhu chodbou, kdy se po chvilce zespodu helmy objevuje pravidelné zamlžení, protože se vaše postava samozřejmě zadýchává. Malý detail, který ve výsledku dělá strašně moc. Při sprintu se kamera (vaše hlava) třese ze strany na stranu a vy tak velice reálně vnímáte váhu vaší postavy. Protože pohled z vlastních očí je jediným, který v FPS hře máte, musí být tento pohled co možná nejrealističtější, aby maximálně vtáhl hráče do hry. V další scéně vaše postava stojí pod požárním rozprašovačem vody. Při pohledu nahoru kapky vody na helmě vytváří kolečka a při pohledu na zem vidtíte, jak voda z vaší postavy stéká na zem. Při third-person pohledu je zde dokonce vidět detail, kdy voda z vaší postavy odlétává pod různým úhlem, když zrovna střílíte, protože se vaše paže třesou kvůli zpětnému rázu (recoil efekt).

Dostáváme se ke zbraním. V ukázce se objevuje typ SMG MP7-R25, který lze během hry různě upravovat. Ve vysouvací kontextové nabídce je možnost volby střelby v automatickém režimu, po dávkách či jednotlivých výstřelech. Dále je možné zapnout tzv. tracer (znáte z válečných filmů), což je v praxi světelný efekt, který při výstřelu zanechává za kulkou viditelnou stopu, aby bylo pro parťáky snažší určit v jakém směru střílíte a rychleji se zaměřit na stejný cíl. Na zbraň lze přidělat světlo či tlumič. V nabídce ještě nalezneme volbu granátů, jejichž funkce se dělí na “skákací“ granáty, granáty vybuchující ihned po kontaktu či granáty, které se dokáži přilepit na zeď. Poslední položkou je otevření/zavření krytu helmy.

Při výbuchu granátu ve vaší blízkosti dojde k poklesu zdraví prakticky až na nulu a postupně se vaše zdraví obnovuje. Zároveň vám píská v uších a je slyšet váš srdeční tep a hluboké dýchání. Při střelbe do protivníka z blízkosti se kryt vaší přilby špiní krví. Je zde vidět také útok tzv. Shark Creature, což je zmutovaný žralok, který běhá po souši. Je velice rychlý a jakmile se k vám dostane do blízkosti pár metrů, zaútočí velkým skokem a obrovitými čelistmi vás snadno chňapne. Pokud se váš kolega dostane do spárů tohoto monstra, můžete jej stále zachránit, pokud včasně žraloka zabijete.

Při další krátké předváděčce zbraně oba vývojáři zdůrazňují, že v IM se neobjeví žádná laserová či pulsní puška nebo něco jako BMG z Dooma, protože hra tím ztrácí věrohodnost. Zároveň hráč se mnohem lépe ztotožní se zbraní na klasické projektily, má větší pocit kontroly a zpětné vazby. Taktickým prvkem ve hře bude také správné načasování nabíjení, kdy těsně před vyčerpáním zásobníku uslyšíte pípnutí a pokud v ten moment zmáčknete tlačítko pro přebíjení, dojde k nabití zbraně mnohem rychleji. Zrychlené přebíjení se objevilo už v mnoha hrách jako např. Gears of War, kde bylo ale nutné trefit se do pohybujícího se ukazatele přebíjení a v opačném případě došlo ke zpomalení nabití.

Zbraní bude celkem 27 typů od ostřelovacích pušek až po různé druhy brokovnic. Bude je možné osadit různými druhy zaměřovačů či odlišnými typy nábojů. Hráč si tak bude moci vybrat zbraň, která mu nejlépe vyhovuje a se kterou umí nejlépe zacházet. Čím déle budete zbraň používat, tím lépe ji budete ovládat a zrychlí se také vaše přebíjení. Již v hratelné ukázce Bullseye byl tento systém vidět. Celou hru bude možné projít v kooperativním režimu až pro 4 hráče a podle toho se také má odvíjet příběh. Každá z postav bude mít určitou úlohu, někdo bude hrát za medika a někdo zase obstará krycí palbu atd.

Prostředí hry se snaží působit tak, aby hráč získal dojem uvěřitelné budoucnosti. Osobně jsem si třeba všiml v rozdílu pojetí chodeb, které jsou v IM širší, než u ostatních podobných stříleček. Zároveň prostředí působí moderně a také hráč nemá dojem, že se nachází až příliš ve vzdálené budoucnosti. Docela živě si dokáži představit, že takovéto moderní komplexi již někde existují třeba jako výzkumná střediska. ZPS také pracují na simulaci elektrického rozvodu, simulaci vody a ohně. Zdroje světla budou pochopitelně zničitelné.

Poslední část videa je pro mě osobně asi tím nejzajímavější a nejpůsobivějším, co jsem za posledních pár let ve hře viděl. Či lépe řečeno slyšel. Divím se, že to dosud nikoho nenapadlo do hry implementovat. Mluvím o tzv. Realtime Voice Porting systému čili portování hlasu v reálném čase. ZPS vyvíjí tuto technologii zcela sami. V multiplayerových hrách jsme již leta zvyklí na hlasovou komunikaci, která je nedílnou součástí domlouvání taktiky. Běžně ale ve hře slyšíme hlas svých kolegů tak, jako kdyby s námi mluvili tváří v tvář. ZPS ale chtějí hráče vtáhnout do hry ještě o kus víc a tak váš hlas reaguje na prostředí, ve kterém se nacházíte.

V ukázce stojí oba vývojáři v chodbě proti sobě a při zapnutí rádiové komunikace je jejich hlas “obohacen“ o rádiové ruchy. Ovšem jakmile otevřete kryt helmy (ve kterém je umístěn mikrofon), jste najednou slyšet velice živě s mírnou ozvěnou v chodbě. Pokud má váš parťák otevřený kryt helmy a vzdálí se od vás, pak jej uslyšíte už jen v rádiu. Pokud ale ze stejné vzdálenosti zakřičí, uslyšíte ho opět normálně a s ozvěnou. Takže hlasitost vaší komunikace se odráží na hlasitosti v herním prostředí. To ale není vše. Pokud máte zapnuté rádio a váš kolega v jiné místnosti střílí a má také zapnuté rádio, pak tuto střelbu uslyšíte. Nakonec mě dostala ukázka, kdy jeden z vývojářů vleze do vedlejší místnosti a mluví za zavřenými dveřmi. Přes rádio jej slyšíte normálně, ale pokud rádio vypne, je jeho hlas velice tlumený a jakmile se dveře otevřou, opět jej slyšíte tváří v tvář. Ve velké místnosti je ozvěna opravdu znatelná. Úplně na konec prezentace se k vám pomalu blíží Creature Shark a jedna z postav zařve z plných plic “Hey“ a nevím jestli to byla náhoda nebo to tak skutečně funguje, ale váš hlas jakoby vyprovokuje žraloka k rychlejšímu útoku.

Víc ze hry nám ZPS bohužel neukázali, ale už jen tohle stačí k vytvoření si určité představy, jak bude IM v mnoha ohledech (r)evoluční hrou. Další článek o Interstellar Marines bude věnován rozhovoru, který s vývojáři ze Zero Point Software mám slíbený. Pokud se vám IM líbí, určitě se nezapomeňte zdarma registrovat na homepage hry a popřípadě přispějte na vývoj jak formou vlastních nápadů či připomínek do fóra, či finančně zakoupením Frontliner / Spearhead účtu či Support Medal. Přidejte se také do česko-slovenské Steam skupiny či na Facebook / Twitter.

Sdílet/Email

Third-person akce Lead and Gold: Gangs of the Wild West na mě na první pohled udělala rozpačité dojmy. Na jednu stranu si říkám, že za takovéto peníze (15 Euro na Steamu) nic podobně přitažlivého neseženete, na druhou stranu se mi nezdá, že by se tento „klon“ TF2 mohl dočkat většího zájmu hráčů. Na první pohled vás překvapí grafické zpracování, které v reálu vypadá ještě o kus lépe, než na videích. Má to ovšem také svojí stinnou stránku, která nepotěší majitele starších PC či slabších notebooků. Právě toto je pro mě jedno ze zklamání. Čekal jsem nároky zhruba podobné těm, které vyžadují hry na Source enginu (TF2, CS:S, L4D), ale zde díky všemožným bloom, blur a depth of field efektům není snadné na mobilní sestavě s Core 2 Duo 2,4 GHz, 3GB RAM, 256MB graf. kartou vyždímat slušnější framerate. Navíc v menu nenajdete žádné nastavení úrovně detailů, což připisuji primárně konzolovému vývoji hry. Jediné co můžete ovlivnit je rozlišení, nastavení stínů a kvality shaderů.

Nad vizuální stránkou rozhodně lámat hůl nemusíme. Horší už to na první pohled je se samotnou hratelností, ve kterou jsem tajně doufal. Kdo čekal zmiňovaný „klon“ TF2 v prostředí Divokého Západu, ten se stejně jako já šeredně spletl. Nabídka čtyř herních módů zní zajímavě, ale důležitější než „Co?“ bude hráč ve hře dělat je otázka „Jak?“ to bude dělat. Ve zmiňovaném TF2 je kooperace při plnění úkolů nevyhnutelná, ale v Lead and Gold náhodným výběrem jedné ze čtyř hratelných postav nic nezkazíte. Hra staví na tzv. synergy systému, který v případě úspěšnosti vašeho kolegy poblíž pozitivně ovlivní vaší postavu. Během klání získáváte za zabití zkušenostní XP body, které zvyšují účinnost vaší schopnosti, ovšem jen pro ten jeden konkrétní zápas. Žádného levelování vašeho hrdiny jako třeba v Bad Company 2 se nedočkáte. Každá z postav disponuje jednou ze synergy schopností – léčení, přesnost míření, obrana a útok. Tyto pasivní schopnosti nelze nijak ovlivnit a objevují se vždy na základě vašeho úspěšného chování ve hře.

Mnohem zajímavější je unikátní vlastnost každé postavy, kterou můžete jednou za čas využít. Odstřelovač (Trapper) tak např. může pokládat pasti, které nepřítele přicvaknou a nepustí. Pak už jen sklízíte co jste zaseli jednou přesnou ranou z dálky. Další z postav mají schopnost házet dynamit, střílet rychlopalbou od boku nebo označovat nepřítele, který je pak vidět i přes překážky. A to je vše dámy a pánové. Jednotlivé herní módy se skládají z klasické eliminace nepřítele, dobývaní území, sbírání pytlů se zlatem či vyhazování vybraných míst do vzduchu. Pochvalu si zaslouží zpracování jednotlivých map, kterým nechybí detaily a jsou poměrně rozlehlé. Podobně jako v L4D se můžete dostat do situace, kdy jste sraženi na zem a čekáte, až vás některý kámoš zvedne. Ačkoliv samotné střílení ze země je velice pěkně zpracováno, tak proces pomoci je až příliš jednoduchý. Stačí ke svému kolegovi přiběhnout, zmáčknout příslušné tlačítko a on se pomalu zvedne. V L4D toto „oživování“ zabralo vždy nějaký čas i postavě, která vám pomáhala, což je logické, ale zde je to tak trochu odfláknuté.

Zajímavě je vyřešen respawn, který vždy záleží na tom, kde se nachází vaše „vlajka“. Tu máte při všech módech hry na své základně. Kdokoliv z vašich parťáků ji může sebrat a běhat s ní po mapě. V tu chvíli se vaši kolegové respawnují tam, kde je vlajka. Jakmile vás zabijí, vlajku upustíte a soupeř ji může jednoduše vrátit zpět. Pokud to neudělá, stále se respawnujete na místě, kde vlajka zůstala. Takto je možné vlajku „zanést“ až do nepřátelské části mapy a útočit z týlu. Respawn můžete také ovlivnit přepínáním pohledu kamery. Když vidíte, že váš kolega s vlajkou na zádech je proti přesile, nemá cenu se tam respawnovat, protože okamžitě schytáte několik dávek. Místo toho se raději přepnete pěkně v klidu na základnu.

Z prvních dojmů tak na mě Lead and Gold působí jako víceméně klasická deathmatch řežba, která vypadá moc pěkně, ale hraje se tak nějak obyčejně, bez větších inovací. Je možné, že časem se dočkáme v rámci dalších updatů nějakých vylepšení třeba vlastností postav, kterým by slušelo různé odemykání nových schopností a lepších zbraní. Zatím to je takové nemastné, neslané střílení s pár dobrými nápady.

Galerie

[View with PicLens]

1234►

Sdílet/Email