Když se řekne, že hra nabízí filmový zážitek, obvykle to znamená, že hráč se ujímá nějaké herní postavičky, kolem níž se točí veškerý děj. Ten rozhodně nestojí na místě, neustále se mění a „do hry“ jsou zapojeny i klasické filmové vyjadřovací prostředky. Snaha o navození filmové atmosféry, to je jeden z těch populárních trendů, který někteří herní tvůrci následují. Kde ale začala ona filmovost her?
Dle mého skromného názoru byl první skutečnou filmovou hrou Another World (1991) od Delphine Software, který rozkopl ony pomyslné dveře a ukázal tak směr všem těm pozdějším Half-Lifům, Tomb Raiderům a Metal Gear Solidům.
Hra se uvedla na tu dobu nádherným intrem, v němž se hlavní hrdina Lester při vědeckém experimentu za bouřky nešťastnou náhodou přenese do jiného světa. Neznámého, temného a nemilosrdného. S divnou havětí na jeho povrchu, co mu usiluje o život. Nejdříve mu hrozí smrt pod hladinou, v chapadlech chobotnicového monstra a nedlouho poté je testován místní faunou, ne ve znalostech, ale v touze přežít. Jak Lester zakrátko zjišťuje, na planetě žije i tajemná rasa mimozemšťanů, kteří se od lidí zase tak úplně neliší. Má ale smůlu v tom, že narazil zrovna na skupinu otrokářů. Ve vězení se tak pokusí o útěk, což se zdá jako lepší volba, než pomalá smrt v dolech. Netrvá to ale dlouho a jsou mu v patách desítky ozbrojených dozorců.
Na Another Worldu je zajímavé, jak se dokáže po celou dobu „stopáže“ obejít bez jediného slova, či textu popisujícího děj, a přesto se mu podaří odvyprávět příběh na úrovni hollywoodského spektáklu a právě to z něj činí jednoho z prvních opravdových představitelů tohoto druhu her.
Hlavním hrdinou v tomto příběhu jste samozřejmě vy, respektive vaše postavička s laserovou pistolí v ruce, šikovnou to hračkou, která umí vytvořit vedle Lestera dočasný ochranný štít. Ten se dá prostřelit pouze silným laserovým paprskem, čili delším podržením klávesy pro střílení. Nepřátelé mají stejnou zbraň jako vy, na scéně jich je většinou více než jeden a občas, jako ve skutečnosti, přijdou ve stejný okamžik z obou stran. Musíte tak rychle taktizovat, vymýšlet tu správnou kombinaci štítů a silných laserů, a to v reálném čase. Hodné nějakého strhujícího akčního filmu. A nejde zdaleka jen o souboje.
Vedle nich je to vysoká variabilita toho, co je vaší postavičce uloženo za úkol, tedy co musí během následující chvíle vzhledem k nastalým okolnostem vykonat. Každá obrazovka hry je jedinečná, pokaždé je před vámi úplně jiný, zcela unikátní úkol, který se už později neopakuje. Filmy jsou v tomto podobné. Stane se např. tohle: míříte zbraní na jednoho z mimozemšťanů, ale co to? K vašemu velikému překvapení (teď, když vám to tady vykecám, tak už ne tak velkému) mu nezbývá nic jiného, než se vzdát a vztyčit tak ruce vzhůru. V momentech, ve kterých to nejméně čekáte, se ukáže váš parťák z vězení, kterého jste osvobodili spolu se svojí maličkostí. Krajní situace vás donutí válet sudy v klaustrofobických chodbách místního podzemí, v jistý moment budete postaveni před úkol přeplavat skrz zaplavený level na jeho druhou stranu, přičemž na jediný dech to nebudete mít šanci zvládnout. Nebo v osudném momentě se budete se zlomeninami plazit přes upatlanou místnost, v níž vám v těsné blízkosti na záda funí sadistický humanoid (jde o jednu z nejvíce nervydrásajících pasáží, které jsem ve hrách kdy viděl). O dramatické dějové zvraty tu není nouze a závěrečné titulky (nebo spíš to, co se v závěru odehraje) vám přičarují nejednu slzu na tvář. Zkrátka Another World je jedna velká klasika, kterou byste NEMĚLI minout. Je to vůbec první hra, co mi ukázala, že počítačové hry mohou nabízet i něco víc, než jen „pouhé“ hopsání a střílení.
Pokud jste Another World ještě nehráli, hybajte si ho sehnat! Žádné výmluvy o špatné technické kvalitě nebo nedostupnosti vám nepomůžou – v roce 2006 vyšla hra ve vylepšené verzi, která jede na všech moderních počítačích. Ještě není na škodu na závěr poznamenat, že Another World se dočkal pokračování, pojmenované jako Heart of Alien. O něm ale až někdy příště.
Loading ...
