Vzpomínky na šílený a explozivní Rollcage se vracejí při pohledu na nové dílo od Black Rock Studios, kteří mají na svědomí např. povedené čtyřkolky Pure. Zde se ovšem vracíme pevně na zem k pořádným kárám, které sice o licenci svých reálných bratříčků slyšeli jenom vzdáleně, ale to jim neubírá na atraktivitě. Ba naopak. Tyhle káry jsou zatraceně sexy a nejlépe vypadají v ohnivém žáru explodujících budov.
Při prvním pohledu na Split/Second: Velocity (dále jen SSV) se člověk neubrání slovům: „Na tomhle snad dělal Michael Bay.“ Pokud nevíte o kom je řeč, pak vězte, že tento filmový režisér spáchal takové akční hity jako Skála, Mizerové 1,2 či Transformers. Ačkoliv je jasné, že Bay s touto hrou nemá nic společného, tvůrci evidentně čerpali z jeho destruktivního umění. Přestože podstatou SSV zůstává závodění, tak k dosažení nejlepšího umístění jsou do hry zabudovány tzv. power plays. To jsou jednoduše řečeno na dálku odpalované pasti roztroušené všude možně po trati.
Ty se skládají ze základních vybuchujících automobilů kolem trati, přes shazování sudů s benzínem až po ty největší kulervoucí exploze objektů, které dokáží změnit trať. Nejlepší na tom je, že všechny trosky zůstávají na svých místech po celou dobu závodu a musíte si tak dávat v každém kole pozor, aby jste do nich nevlétli. Odpalování powerplay vyžaduje cit a hlavně perfektní načasování. Není vhodné mačkat tlačítko hned, jak se vám zásobník částečně zaplní hned po prvním driftu. Právě driftování je jednou z možností, jak zásobník pro powerplay naplnit. Když si počkáte delší dobu a zásobník naplníte po okraj, dostanete šanci v některé části trati udělat takový menší armageddon a další kolo už se závodí zase v jiných podmínkách.
Ať už odpálíte vyhlídkovou věž, mrakodrap, tanker, vysílač, komín nebo třeba most, vždycky vás to zahřeje u srdce. Taková podívaná se jen tak nevidí. Navíc je vše zpracováno velice zdařile a budovy se hroutí tak jak byste to čekali v reálu. Přestože jsou zde efekty výbuchů tak trochu předimenzované, je radost na ně pohledět. A co teprve když se vám pár zatáček před cílem podaří z posledního místo dostat na první? To v žádné jiné závodní hře nezažijete. Klasické závodění ovšem není v SSV zdaleka jediným povyražením a tak tvůrci do hry zařadili několik dalších módů, které přidávají na hratelnosti.
Základem hry je sezóna, která je rozdělena do 12 epizod. V každé epizodě najdete šest závodů z nichž jeden je bonusový a pro jeho odemčení je potřeba odrovnat určitý počet soupeřů v ostatních závodech. Postup hrou je podmíněn získáváním kreditů a zde je mi přístup autorů velice sympatický. Zatímco u drtivé většiny závodních her je vždy potřeba dojet na prvním až třetím místě, zde vám k postupu do závěrečného elitního závodu každé epizody postačí i horší pozice. Samozřejmě vše závisí na tom, jak jste uspěli již v předchozích epizodách a tak je logické, že dojíždět stále na třetím a horším místě vás jednou v postupu hrou zastaví a vy tak stejně budete muset některý ze závodů vyhrát. Navíc získáváním kreditů se vám odemykají nová auta s rozdílnými vlastnostmi co se rychlosti, akcelerace, ovládání a odolnosti týče. Zde chci upozornit na to, že ne vždy poslední odemčené auto je tou nejlepší variantou a kolikrát sáhnete po starším modelu jen kvůli tomu, že jeho vysoká odolnost v kombinaci s malou rychlostí je vhodnější pro určitý typ závodu.
Volba závoďáku je klíčová především v ostatních módech hry. Klasicky zde narazíte na Elimination, což je v praxi knock-out mód, kdy poslední vypadává ze hry. Zde je ovšem okořeněn o časový limit, který se neustále zmenšuje. Jakmile je časomíra na nule a vy máte zrovna v tu chvíli pech, končíte. Dalším a pro mě velice frustrujícím módem je Air Strike, kdy sbíráte body za to, že se dokážete uhýbat raketám vystřeleným z helikoptéry. Problém u tohoto módu vidím v tom, že tratě jsou na některých místech tak úzké, že se raketám nejde vyhnout. Když si k tomu přidáte pouhé tři životy na závod, není o časté opakování této varianty závodu nouze. Nejlepší volbou v tomto případě je právě nejsilnější auto a pomalý styl jízdy. Na čas se zde nehraje. Naopak čas vás tlačí v módu Detonator, kdy tratí musíte prosvištět jako namydlený blesk a přitom se vyhýbat pastím, které se samovolně spouštějí. Na první pokus to ve slušném čase nedáte nikdy, ale jakmile se naučíte kritická místa nazpaměť, není to tak těžké. Zde ale platí, že nezvládnutí dokonalého projetí tratí vás automaticky vyřadí z bojů o první místo, protože časový limit je zde nekompromisní.
Opravdu originální a velice zábavný typ závodu je Survival, který snad autoři částečně okoukali z Terminátora 2. Vzpomínáte na známou scénu honičky mladého Connora na motorce se zlým Terminátorem v kamionu? Pak zde se také ocitnete v betonovém korytu akorát s tím rozdílem, že před vámi jedoucí kamión na vás háže vybuchující sudy. Zároveň však vypouští sudy, které vás zrychlují. Odpočítává se čas a vašim úkolem je předjet co nejvíce těchto kamionů. Po celou dobu s vámi jedou ještě další auta, ale ty se během chvilky mění v kusy šrotu a často není snadné se v tom zorientovat. Ale je to pekelná zábava, hlavně ve dvou.
SSV je jednou z mála závodních her, u kterých se pobaví více hráčů. Ať už je to online multiplayer nebo splitscreen (díky za něj), tak třeba není ani od věci hrát jednotlivé sezóny stylem hot seat, kdy se v hraní střídáte se svým kamarádem. Nebo to můžete dělat tak jako já s bráchou, kdy jeden závodí a druhý odpaluje powerplays. Zážitek jako za starých časů. Někdy ale úplně postačí celou tu destrukci jen sledovat. Vypadá to náramně dobře. Vozy jsou detailní, okolí je pestré a díky tomu, že je prakticky vše zničitelné, působí objekty velmi hmatatelným dojmem a ne jako nějaké halabala kulisy z papíru. Drobnou zajímavostí, kterou si na první pohled asi nevšimnete je obdoba achievementů, které se po splnění lepí přímo na vaše auto a při online hraní hned každý ví, s jak zkušeným hráčem má tu čest. Je to jen detail, ale rozhodně stojí za zmínku a v budoucnu by se tato fíčura mohla zavést také do jiných her.
Resumé
Pokud máte rádi akční filmy a vyhledáváte závodní hry typu Burnout nebo FlatOut, pak je Split/Second: Velocity jasnou volbou a tahle jízda by vás rozhodně neměla minout. Zpracování a celková prezentace je bez chybičky a slangově řečeno, tahle hra je zkrátka blink blink a mega cool dohromady. Pro mě osobně závodní hra roku a přestože si rád čas od času zahraji spíše reálnější kousky v podobě Race Driver GRID nebo nějaký díl Colin McRay Rally, tohle jsem si nemohl nechat ujít už jen z lásky k akčním filmům.
Loading ...
Pingback: » To nejlepší z Fake Everestu za rok 2010 Fake EVERest