Po 6,5 hodinách hraní bety nového Medal of Honor slyšte můj verdikt. Nové dílko od EA srovnávané s Bad Company 2 či Modern Warfare 2 je sice v jistých situacích těmto dvěma hrám velmi podobné, ale celkový dojem spíše ukazuje na trochu jiný zážitek z hraní. Otázkou zůstává, koho vlastně dokáže zaujmout multiplayer, který se sice dobře hraje, ale zdaleka nenabízí tolik, co konkurence.
Na nový díl MoH jsem se těšil a stále těším. Multiplayerová beta ukázala pouze jednu stránku hry a to k důvěryhodnějším závěrům zkrátka nestačí. Můžu začít střílet od boku velkohubá prohlášení o až přílišné podobnosti s největšími konkurenty v tomto žánru výše jmenovanými, ale to by bylo DMSN (čti dle mého skromného názoru) příliš ukvapené a nezodpovědné. Dvě mapy, respektive dva herní módy, jsou ve hře zastoupeny městským prostředím Kábulu a hornatými pustinami Helmanského údolí. Zatímco v první mapě dochází k obyčejnému vraždění mezi americkými jednotkami a afghánskými povstalci (teroristy chcete-li), tak ve druhém a pro mě osobně výrazně atraktivnějším prostředí je tento souboj okořeněn o postupné obsazování klíčových bodů mapy. Úkoly jsou zde jasné. Překonat zátarasy, obsadit pevnost či bunkry a na závěr zničit hlavní sídlo. Nic nového.
Volba mezi třemi typy jednotek je pro mě osobně zklamáním. Čekal bych více jednotek a hlavně větší důraz na jejich spolupráci. V praxi je úplně jedno, jestli hrajete za Snipera (mimochodem na začátku bez sniperky), obyčejného Riflemana či Special Ops. Arzenál se od sebe příliš neliší. Používání granátometu je velmi podobné bazuce a také výsledný efekt je téměř shodný. Taktizování v tomto případě nenajde uplatnění, což je škoda. Volba postavy se tak pro mě scvrkla na dilema šuma-fuk s vědomím, že svému týmu pomůžu nejlépe tak, že zabiju co nejvíce nepřátel. Kdo znáte Team Fortress 2, budete zklamání dvojnásob. Tím se také dostávám k jednoduché otázce, na kterou je až hanba odpovědět. Kde je medik? To je ten pán, který mě přijde vyléčit, když jsem zraněný. V MoH možná přijde i kouzelník, ale medika se nedočkáte ani kdyby jste uměli čarovat. Samozřejmě je potřeba nějakým způsobem MoH od své konkurence odlišit, ale proč tímto minimalistickým řešením? Nechápu.
Získávání zkušeností, medailí, stuh a nové výbavy je již takovým evergreenem mainstreamových akcí a nemám proti tomu vůbec nic. Je to jedna z věcí, která právě tyto akce udržuje při životě a která motivuje hráče do dalšího hraní. V MoH je získání těchto odměn za zásluhy doprovázeno adrenalinovým zaduněním a obdržením speciálního útoku. To je většinou nějaký airstrike, který namíříte na nepřítele přes dalekohled. Tímto způsobem se velmi snadno eliminují kempující nepřátelé, kteří mají v oblibě místo opekání vuřtů dělání děr do hlav nicnetušících neznabohů. Zároveň ale dodávám, že kempování je v MoH otázkou pouze pár vteřin, protože spatřit takto schovaného hráče je zde opravdu snadné ať už díky muzzle fire efektu (je možné eliminovat tlumičem), traicingu střel nebo směrovému ukazateli při zásahu.
MoH charakterizuje jedna věc – rychlost. Dle vlastních zkušeností mohu říct, že jakmile spatříte nepřítele (prakticky na jakoukoliv vzdálenost) a on současně spatří vás, pak je otázka života a smrti zodpovězena během 1-2 vteřiny. Velmi často dochází k oboustranným zabitím. Střelba je navíc na můj vkus až příliš přesná, klidná a rychlá. Trochu více skillu by v tomto případě neuškodilo. Často jsem byl na konci hry mezi prvními třemi hráči v žebříčku dosažených bodů a to se za žádného ostro/rychlo-střelce nepovažuji, ba naopak. Body sbíráte jednak za plnění úkolů a samozřejmě za kosení nepřátel. Headshoty jsou s bonusem atd. Ovšem další bonusové bodování je divné a chtělo by doladit. Např. extra body za asistované zabití jsem získával jen výjimečně, ačkoliv s jistotou mohu říci, že postřelení nepřítele, který byl v zápětí dodělán mým kolegou jsem úspěšně praktikoval velmi často. Body nikde. V tomto ohledu by se na MoH mělo výrazněji zapracovat.
Hlavním lákadlem je pro mě prostředí hry. Afghánistán má zkrátka něco do sebe a válka je tam jako doma. Solidní zpracování terénu a jeho okolí kazí jeden drobný detail. Respektive on by to byl drobný detail, kdyby nebylo Bad Company 2. Slibované zničitelné prostředí v multiplayeru, který běží na Frostbite enginu, je ta tam. Nebo spíše je tam (BC2), ale tady není. Pravda, je možné zničit některé okatě architektonicky slabší zdi, ale to je jak plivnutí do rybníka. Zapomeňte na rozstřílení celé budovy na cimprcampr a připravte se pouze na malé campr vybraných míst. Ze zdí sice odlétávájí trosky všemožných tvarů a velikostí, ale po usednutí prachu a špíny se na vás pár centimetrů tlustá zídka směje dál, zatímco se vám v ruce klepe do ruda žhavá bazuka. Pro mě osobně je toto jedním z úplně největších zklamání a proto musím na závěr vyřknout tento dojem. Pokud máte Bad Company 2, nemáte důvod hrát multiplayer MoH. Jestli se v plné verzi něco nezmění, pak multiplayerová část hry sice své fanoušky určitě najde, ale ti nebudou z řad Bad Companistů.
P.S. Na single se ale stále těším.
Loading ...
Pingback: » DOJMY z multiplayeru Medal of Honor Fake EVERest