Third-person akce Lead and Gold: Gangs of the Wild West na mě na první pohled udělala rozpačité dojmy. Na jednu stranu si říkám, že za takovéto peníze (15 Euro na Steamu) nic podobně přitažlivého neseženete, na druhou stranu se mi nezdá, že by se tento „klon“ TF2 mohl dočkat většího zájmu hráčů. Na první pohled vás překvapí grafické zpracování, které v reálu vypadá ještě o kus lépe, než na videích. Má to ovšem také svojí stinnou stránku, která nepotěší majitele starších PC či slabších notebooků. Právě toto je pro mě jedno ze zklamání. Čekal jsem nároky zhruba podobné těm, které vyžadují hry na Source enginu (TF2, CS:S, L4D), ale zde díky všemožným bloom, blur a depth of field efektům není snadné na mobilní sestavě s Core 2 Duo 2,4 GHz, 3GB RAM, 256MB graf. kartou vyždímat slušnější framerate. Navíc v menu nenajdete žádné nastavení úrovně detailů, což připisuji primárně konzolovému vývoji hry. Jediné co můžete ovlivnit je rozlišení, nastavení stínů a kvality shaderů.
Nad vizuální stránkou rozhodně lámat hůl nemusíme. Horší už to na první pohled je se samotnou hratelností, ve kterou jsem tajně doufal. Kdo čekal zmiňovaný „klon“ TF2 v prostředí Divokého Západu, ten se stejně jako já šeredně spletl. Nabídka čtyř herních módů zní zajímavě, ale důležitější než „Co?“ bude hráč ve hře dělat je otázka „Jak?“ to bude dělat. Ve zmiňovaném TF2 je kooperace při plnění úkolů nevyhnutelná, ale v Lead and Gold náhodným výběrem jedné ze čtyř hratelných postav nic nezkazíte. Hra staví na tzv. synergy systému, který v případě úspěšnosti vašeho kolegy poblíž pozitivně ovlivní vaší postavu. Během klání získáváte za zabití zkušenostní XP body, které zvyšují účinnost vaší schopnosti, ovšem jen pro ten jeden konkrétní zápas. Žádného levelování vašeho hrdiny jako třeba v Bad Company 2 se nedočkáte. Každá z postav disponuje jednou ze synergy schopností – léčení, přesnost míření, obrana a útok. Tyto pasivní schopnosti nelze nijak ovlivnit a objevují se vždy na základě vašeho úspěšného chování ve hře.
Mnohem zajímavější je unikátní vlastnost každé postavy, kterou můžete jednou za čas využít. Odstřelovač (Trapper) tak např. může pokládat pasti, které nepřítele přicvaknou a nepustí. Pak už jen sklízíte co jste zaseli jednou přesnou ranou z dálky. Další z postav mají schopnost házet dynamit, střílet rychlopalbou od boku nebo označovat nepřítele, který je pak vidět i přes překážky. A to je vše dámy a pánové. Jednotlivé herní módy se skládají z klasické eliminace nepřítele, dobývaní území, sbírání pytlů se zlatem či vyhazování vybraných míst do vzduchu. Pochvalu si zaslouží zpracování jednotlivých map, kterým nechybí detaily a jsou poměrně rozlehlé. Podobně jako v L4D se můžete dostat do situace, kdy jste sraženi na zem a čekáte, až vás některý kámoš zvedne. Ačkoliv samotné střílení ze země je velice pěkně zpracováno, tak proces pomoci je až příliš jednoduchý. Stačí ke svému kolegovi přiběhnout, zmáčknout příslušné tlačítko a on se pomalu zvedne. V L4D toto „oživování“ zabralo vždy nějaký čas i postavě, která vám pomáhala, což je logické, ale zde je to tak trochu odfláknuté.
Zajímavě je vyřešen respawn, který vždy záleží na tom, kde se nachází vaše „vlajka“. Tu máte při všech módech hry na své základně. Kdokoliv z vašich parťáků ji může sebrat a běhat s ní po mapě. V tu chvíli se vaši kolegové respawnují tam, kde je vlajka. Jakmile vás zabijí, vlajku upustíte a soupeř ji může jednoduše vrátit zpět. Pokud to neudělá, stále se respawnujete na místě, kde vlajka zůstala. Takto je možné vlajku „zanést“ až do nepřátelské části mapy a útočit z týlu. Respawn můžete také ovlivnit přepínáním pohledu kamery. Když vidíte, že váš kolega s vlajkou na zádech je proti přesile, nemá cenu se tam respawnovat, protože okamžitě schytáte několik dávek. Místo toho se raději přepnete pěkně v klidu na základnu.
Z prvních dojmů tak na mě Lead and Gold působí jako víceméně klasická deathmatch řežba, která vypadá moc pěkně, ale hraje se tak nějak obyčejně, bez větších inovací. Je možné, že časem se dočkáme v rámci dalších updatů nějakých vylepšení třeba vlastností postav, kterým by slušelo různé odemykání nových schopností a lepších zbraní. Zatím to je takové nemastné, neslané střílení s pár dobrými nápady.
Galerie
Loading ...
Pingback: » To nejlepší z Fake Everestu za rok 2010 Fake EVERest