Není tomu tak dávno, co se kromě klasických sběratelských edic a hmatatelných předmětů začaly u her objevovat i takzvané in-game dárky. Stojí však za to? Nesnaží se nám vydavatelé podstrčit své blafy jako impuls k několikanásobné předobjednávce?
Každý už si toho musel chtě nechtě všimnout. „Předobjednejte si a získejte unikátní herní předmět!“, řvou bannery na každého, kdo zabrousí kolem. Na první pohled to vypadá jako obyčejná sběratelská edice: bude to hezky zabalené, dávají k tomu nějaký fajn předmět a hru dostanu jako první. Ti bystřejší si po kliknutí všimnou, že se jedná o „in-game“ předmět, tedy cosi nehmotného a na poličce nevystavitelného. Méně bystří to zjistí z diskuse o kus níže, ostatní až po rozbalení. Třeba takhle mohlo vypadat vydání Saboteura, kde byl slíbený slušný dobový nožík. Virtuální.
Proč se z toho stává masový trend? Pro vydavatele mají in-game dárky několik zásadních výhod:
- Nemusí vyrábět tisíce figurek, stačí vymodelovat kudličku, udělat animaci podříznutí hrdla a do krabic dát kódy. Tím zajistí onu exkluzivitu předobjednávek a přitom zachovají cenu a ušetří za materiál.
- Rychlý prodej. Pokud jsem rozhodnutý pro koupi, nemá cenu otálet, protože po vydání už žádný dárek neseženu.
- Lákadlo pro sběratele. Třeba u Mass Effectu 2 jsem napočítal tři různé edice – klasickou sběratelskou + dvě s různým bonusovým brněním a zbraní podle toho, kde si předobjednáte. Spousta lidí se s jednou verzí nespokojí.
- Teoretické snížení pirátství – kódy jsou unikátní a kdo chce dárek, musí platit.
Z hlediska marketingu je přidávání herních předmětů celkem pochopitelné. Hráči jsou spokojeni, protože mají něco speciálního a nestálo to jmění, vydavatel je spokojen, protože nahnal více lidí do krámu pro jejich hru. Je to však dvousečná zbraň. V tomto případě mi nepřijde moc košér ovlivnění hratelnosti. Ať tam dají sebehezčí skiny, hadry, galerie, soundtrack, making of, přístup do bety, cokoli, ale ať proboha nemění hratelnost!
Do očí bije situace v multiplayerových hrách, jako např. Star Trek Online. Do začátku dostanete borgského důstojníka, který má tři jinak nezískatelné schopnosti a vydrží s vámi celou hru (a to je prosím jen pro Amazon, celkem je různých verzí asi šest). U Battlefield: Bad Company 2 je to “spravedlivější“ – hned na úvod se vám odemkne několik zbraní, vylepšená odolnost vozidel a podobně, jež ostatní získají až postupem ve hře.
Bad Company 2 Special Limited Edition obsahuje:
- Vylepšené brnění vozidel.
- Vylepšený arzenál na všech vozidlech.
- Pohybový sensor na vozidle.
- Pistole s magnetickou šipkou – umožňuje navádět raketu na cíl označený magnetickou šipkou.
- M1A1 automatický samopal
- M1911 pistole
Nevím jak vám, ale mě je to proti srsti. Představte si, že byste v Half-Life 2 dostali za příplatek místo oranžového gravity gunu rovnou modrý (ten, co přitahuje i nepřátele). Může to být zábava, ale hra je v háji. Vybalancovat správně obtížnost není samo o sobě žádná sranda, natož při tom zohlednit podobné akce.
Jako dobrý nápad mi přijde třeba kytara „Tenacious D“ v Brütal Legend. Nijak neupravuje hratelnost, ani obtížnost, a přitom jde podle mě o lákavý předmět. Doufám, že vydavatelé zůstanou rozumní a budou se držet spíš efektních než funkčních dárků, co upravují samotný styl hraní a zvýhodňují “bohaté“ hráče.
Až budete příště slintat nad bonusem za předobjednávku, zkuste se zamyslet, jestli vám stojí za to. Můžete si taky zkazit herní zážitek. Co si o tom myslíte vy?
Další názor: Michal “Vodny“ Bayerl
„Jsem zásadně proti jakýmkoliv speciálním edicím, které “bohatého“ hráče ve hře zvýhodní. U multiplayerových her tento způsob zvýhodňování nemá už vůbec co dělat. Proč by mě měl kdokoliv v Bad Company 2 kosit od začátku zbraní, o kterou já musím dlouhé hodiny bojovat? In-game dárky vidím jako chytrý tah vydavatelů, kteří se chtějí napakovat přidáním obsahu, který má normálně být součástí každé verze hry. Opravdové speciální edice beru pouze jako krabičkové verze, kde najdu různé hmatatelné předměty, materiály o tvorbě hry či soundtrack. U speciálních filmových edicí se také více platící divák nedočká pozměněného filmového zážitku, ale jako bonus získá rozšíření, které se ve větším detailu věnuje filmu a jeho tvorbě. Speciální edice her by tak měly obsahovat něco navíc, ale ne ve smyslu obohacení zážitku ze singleplayeru či multiplayeru, ale získání přístupu k materiálům, které dokumentují vývoj hry a rozšíří tak celkový pohled na hru. Bonusové in-game předměty totiž z běžné edice hry činí něco nekompletního a nerovnocenného. Pokud ovšem tyto bonusy slouží pouze jako pozlátko na oko, neovlivňují hratelnost a jsou spíše jakýmsi módním doplňkem, pak je vše v pořádku. Každému podle své chuti a když je někdo ochotný zaplatit navíc třeba za “puntíkatý plášť Médi Bédi“ pro Altara v Assassin’s Creed, tak ať platí.“
Na ukázku vybíráme sběratelské, limitované a speciální edice některých her v krabičkové podobě, které podle nás určitě mají větší cenu než in-game předměty.
Loading ...
Pingback: » To nejlepší z Fake Everestu za rok 2010 Fake EVERest